Ambiciózní Henry I. položil první kámen pro stavbu Ostenského hradu, který se v několika následných generací ještě několikrát upravil a podstoupil přístavbou dalších křídel a rozšířením hradeb. Hlavní halbursné město se postupem dalších let rozšiřovalo od břehů řeky Reiny na západ a postupně tak ohraničilo celý rozšiřující se hrad. Ostenské město se tím samo stalo ochranou pro celou respektovanou královskou rodinu. Až do vlády Roberta IV. (*1466 - ✟1506), třetího syna Henryho II. (*1432 -  ✟1485)  , který za dva sňatky s halburnskými šlechtičnami nedokázal několik let počít silného dědice trůnu. Robert IV.  Bailey byl zprvu považovaný za nenáviděného a šíleného krále, který stanovil přísné daně, na který předchozími králi finančně hýčkaný věřící lid reagoval několika vzpourami a útoky na samotný palác - ty směřovaly až k požáru západního křídla Ostenského paláce v roku 1479, po kterém si šílený král svůj lid urovnal hromadnými exekucemi protestantů a naopak rozdělením plodného území okolo Ostenu lidu; z úrody šla největší část do královské pokladny, ale přesto si tím Robert IV. dokázal získat přízeň chudého lidu. Z pěti Robertových manželství (kromě jedné lafské lady byl Robert okouzlen vždy halburnskými dcerami jeho nejvěrnějších baronů), přežil a na trůn usedl pouze třetí syn Edward (*1495 - ✟1568), který byl korunován ve svých pouhých deseti letech a do jehož plnoletosti Halburnu několik let poprvé vládla žena; Edwardova matka Margaret Bailey, původem z Moltenského hraběcího rodu Dormer. Margaretina slabá vláda stála pouze na podpoře ostenských baronů, kteří několik prvních let Edwardovi vlády ovlivňovali i mladého krále.