3oDddvjKnryJ5mPRDjfxQulQy2BCQFAAAAAElFTk
black-crown-md.png
Halburnský královský rod Bailey
 
„The lion does not turn around when a small dog barks.”

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Medieval-Kings-and-Queens_2.jpg
stažený soubor (1).png

Rod se dostal k moci ve čtrnáctém století skrze Jeremyho Baileye (*1336 - ✟ 1395) , který zastával funkci vévody na dvoře Greetské Říše (tehdejší spojené území Halburnu a Porta)  krále Owena II. Hazeltona. Po padesáti dvou letech Zlaté Války o prosazení náboženství, ale také rozdělení území a moci se na konci čtrnáctého století účastnil Mosten, Trim, Nares (spojené království Navalu a Turesu)  a Lafka  (tehdy k ní ještě náleželo i území Vorau). Válečné rozbroje ukončily až úmrtí tehdejších panovníků a nástupy nových vládnoucích dynastiích. Rod Hazelton vymřel po přeslici, král Owen II. měl pouze jediného potomka - dceru, kterou si po smrti krále vzal berktonský vévoda Jeremy Bailey, toho dne korunován jako Jeremy I. Bailey. Jeremy I. polovinu své po válce zadlužené a skomírající Greetské Říše rozdělil na dvě království - Halburn, který si ponechal, a Porto, v němž byl za pomoc s válečnými dluhy korunován bratranec moltenského krále a vážený člen harlowského dvora; Rafael I. Almaro. 

Jeremy I. Bailey

Jeremy I. nesl těžké břemeno válkou zbídačeného království. Největší pojistkou pro něj byly zásnuby jeho prvorozeného syna Roberta Baileye (*1359 - ✟1404) s moltenskou princeznou Eleonóre Diogo, které mu opět otevřely brány k zámořskému obchodu. Halburnu po Zlaté válce vyneslo především frostfordské železo, jehož lokalita těžby byla ideální pro dovoz do zámořského Moltenu. Rozmanitý rozvoj halburnské ekonomiky však rozvířil až Robert II. Bailey (*1378 - ✟1436), který nejen že podpořil ekonomiku i méně významných halburnských rodů, ale svou nekompromisností též z části potlatil kacířství a roku 1429 prohlásil za jediné právoplatné a povolené náboženství křesťanství. V duchu přísné víry po smrti Roberta II. vládli i jeho dva synové Robert III. (*1406 - ✟1438) a Henry I. (*1412 - ✟1460), kteří se neštitili sahat po přísných inkvizičních procesech. Henry I., který se po smrti bratra ujal halburnského trůnu, po utlačení kacířské víry v Halburnu poprvé po sto letech sáhl po vojenské síle a podpořil tím Molten v první válce proti protestantské Litvě, ze které po pěti letech vyšel jako vítěz. Síla halburské armády zkvétala zejména díky bojeschopným Castellům z Frostfordu, jejichž provorození synové stáli po další generace v čele halburnské šlechty coby vévodové. 

Ambiciózní Henry I. položil první kámen pro stavbu Ostenského hradu, který se v několika následných generací ještě několikrát upravil a podstoupil přístavbou dalších křídel a rozšířením hradeb. Hlavní halbursné město se postupem dalších let rozšiřovalo od břehů řeky Reiny na západ a postupně tak ohraničilo celý rozšiřující se hrad. Ostenské město se tím samo stalo ochranou pro celou respektovanou královskou rodinu. Až do vlády Roberta IV. (*1466 - ✟1506), třetího syna Henryho II. (*1432 -  ✟1485)  , který za dva sňatky s halburnskými šlechtičnami nedokázal několik let počít silného dědice trůnu. Robert IV.  Bailey byl zprvu považovaný za nenáviděného a šíleného krále, který stanovil přísné daně, na který předchozími králi finančně hýčkaný věřící lid reagoval několika vzpourami a útoky na samotný palác - ty směřovaly až k požáru západního křídla Ostenského paláce v roku 1479, po kterém si šílený král svůj lid urovnal hromadnými exekucemi protestantů a naopak rozdělením plodného území okolo Ostenu lidu; z úrody šla největší část do královské pokladny, ale přesto si tím Robert IV. dokázal získat přízeň chudého lidu. Z pěti Robertových manželství (kromě jedné lafské lady byl Robert okouzlen vždy halburnskými dcerami jeho nejvěrnějších baronů), přežil a na trůn usedl pouze třetí syn Edward (*1495 - ✟1568), který byl korunován ve svých pouhých deseti letech a do jehož plnoletosti Halburnu několik let poprvé vládla žena; Edwardova matka Margaret Bailey, původem z Moltenského hraběcího rodu Dormer. Margaretina slabá vláda stála pouze na podpoře ostenských baronů, kteří několik prvních let Edwardovi vlády ovlivňovali i mladého krále. 

61563b4d7352ad7628b180f0c3a0aa08.png
Henry VI. Bailey
3oDddvjKnryJ5mPRDjfxQulQy2BCQFAAAAAElFTk

Později na trůn usedl až jeho druhorozený syn Henry IV. Bailey (*1529 - ✟1565), který uzavřel pevné spojenectví s Moltenským královským rodem Diogo, do kterého provdal svého prvorozeného potomka - dceru Annu Bailey (*1547 -  ✟1589), která se stala molstenskou královnou a společně se svým mužem dala život současnému moltenskému králi Eduardovi III. Henry IV. v době své vlády po letech čelil opět znepřátelené Litvě a ačkoliv tentokrát byly halburnské síly doprovázeny silnou armádou z Moltenu, válka se táhla celé dva roky; většina bitev a nakonec celá válka byla prohrána pouze kvůli strategickým chybám nepřipraveného halburnského krále, kvůli kterým padly tisíce životů jak halbursnkých, tak i moltenských lidí. Ačkoliv spojenectví mezi Halburnem a Moltenem tou porážkou nebylo přerušeno, tak pouto mezi královskými rody utrpělo ránu. Vztah s Moltenem se nepodařilo napravit ani synovi Henryho IV, Henrymu V. (*1548 - ✟1584), který se za dobu své vlády až úzkostlivě zdržoval především mezi hranicemi Halburnu. Hrdé jméno Baileyů se podařilo napravit až silně křesťansky založenému Henrymu VI. (*1569), který dokázal přimět Lafku, Molten, Vorau a Trim podepsat vzájemnou dohodu o spojenectví. Společně se svými spojenci se pak nebál táhnou do další války proti nepříteli církve - Litvě, na jejíž straně tentokrát stálo i Porto. Ačkoli válka trvala dlouhých šest let, Halburn stál tentokrát na vítězné straně. Na důraz oceňovaného spojenectví král přidal do svého rodového erbu druhého lva, který symbolizuje důležitost vytvořené aliance.

750px-Royal_crown_curved.svg.png
750px-Royal_crown_curved.svg.png
Král
09d43b9a518f85a173c2074ee86f793d.jpg
3oDddvjKnryJ5mPRDjfxQulQy2BCQFAAAAAElFTk
black-crown-md.png
Královna
673bf679532171b01705270a948f7c3c.jpg
Erb.png

Henry VI. se v očích okolních království stal uznávaným bojovníkem a válečným stratégem, avšak v milostném životě měl vždy smůlu. Mezi mnoha milenkami se třikrát oženil. První z Henryho žen, s níž byl zasnouben již v dětství, byla Caroline Harská (*1571 -  ✟1585), portká princezna, jejíž brzká smrt byla jednou z mnoha důvodů, kvůli kterým se Porto přidalo na poraženou stranu Litvy. Henrymu VI. se nepodařilo dát život dědici trůnu ani se druhou ženou, půvabnou lady z Frostfordu Eleanor (*1573 - ✟1600).  Až jeho třetí žena dala početím syna Halburnu naději, že se slavný rod Bailey udrží na trůnu i pro příští generace.

 

Minorin

Rodokmen rodu
(poslední čtyři generace)
4d69002df0040994ff53f01c45826f48.gif
65c91c61511643d04bb4f8d8e870d116.gif
original.gif
Ostenský hrad a palác
Rod je ve spojenectví s:
Leighton
Leighton erb.png
download (1).png
Dimitri
lottwayerb.png
Lottway
download.png
Kuznetsov
stažený soubor.png
Burton
Molten
Diogo
Rod je ve sporu s:
wOQqTRrQPjn5QAAAABJRU5ErkJggg.png
Savier
wPOYPlTPd4BKAAAAABJRU5ErkJggg.png
Yusuf
eZZgawYkMFwAAAABJRU5ErkJggg.png
Elif
stažený soubor (3) - kopie.png
Mortici
BxHLqL6oaPJYAAAAAElFTkSuQmCC.png
Dolce