Leta Bailey (Lottway)
Královna Halburnu
5. 6. 1593, Halburn, Colchester
Barva na fóru: #7D0438
Manžel: Henry VI. Bailey
Povaha:
Leta nikdy nepochytila tu správnou „Lottwayskou“ krev, neublížila by ani mouše, natož aby měla přihodit svému rodinnému příslušníkovi do jídla či pití nějaký jed. Leta by v přírodě byla tím mládětem, které by rozhodně kvůli slabosti nepřežilo. Ačkoliv nemá zrovna zapotřebí trávit své příbuzné, rozhodně je správným ztělesněním urozené dívky, o to se i přes neklidné dětství postaraly chůvy a pár učitelek. Leta má jemný hlas, ten odjakživa ostatní využívali k tomu, aby zpívala, jako malá si ráda prozpěvovala, avšak později, kdy to po ní bylo vyžadováno, se jí zpěv zcela znechutil, a dnes si maximálně tak brouká nějakou klidnou melodii. Lidé kolem ní jí sice znechutili zpěv, ale o zbytek dovedností jeví zájem, má ráda tanec, a když se poštěstí, účastní se jakýchkoliv plesů, kam jí je ze strany otce dovoleno jít. Co se týče vyšívání, nelze říct, že by to byla činnost, která by jí bavila tolik, jako právě tanec, ovšem šít jí nevadí, ale sama má dny, kdy jí to nejde a tudíž jí to nebaví. Leta je, co se týče některých dovedností, šílený perfekcionista, v dětství jí bylo ze strany otce často prakticky všechno kritizováno, a ona se snažila být nejlepší. To si ponechala i do dnešního dne. Pokud se jí něco nepovede, v podstatě okamžitě nad tím ztrácí veškerý zájem. Miluje zvířata, převážně psy a koně, z koní měla vždycky respekt, a i když to nechce přiznat, tak i trochu strach, ohledně psů, vždycky si alespoň jednoho přála, a nikdy jí nebylo vyhověno, nejspíše by se s tím smířila, kdyby její bratři prakticky každý půl rok neměli nového loveckého psa. Leta nikdy nedokázala najít pochopení pro mužské aktivity. Vždycky jí mrzelo, že jí otec nevěnuje tolik pozornosti jako jejím bratrům, a po oslavení sedmnáctých narozenin je za jeho nepozornost ráda, došlo jí, že nebude věčně vysedávat v rodinném sídle, a je jen otázkou času, kdy si starý Theodor Lottway uvědomí, že má dceru, která už má věk na vdávání.
Minulost:
Leta Lottway, v pořadí sedmé dítě Theodora Lottwaye, a také jeho doposud žijící dcera. Nejedna chudá dívenka by jí mohla závidět to, že Leta odmalička nepoznala, co je to nedostatek a strádání. Přesto, že měla prakticky všechno, co k dostatečné spokojenosti potřebovala, nikdy nebyla šťastná. S šesti staršími bratry se jí nevyrůstalo nejlépe, často byla terčem jejich žertíků, a pomoc nenašla ani u vlastního otce, za kterým často utíkala s pláčem a prosbami, aby jí bratři ušetřili jejich neposednosti. Malá Leta nikdy nedokázala pochopit, proč jí otec vždycky s křikem vyhnal. Ochrannou náruč našla až u jeho další ženy, rázná Caroline dokázala i nejstarší syny svého novomanžela postavit do latě. Leta si do dnešních dnů pamatuje, jak i hrdí a neposední Lottwayové v její přítomnosti sklonili hlavy a nechali se kárat od ženy, která se stala jejich nevlastní matkou. Všech šest chlapců se zcela uklidnilo poté, co Caroline přivedla na svět dalšího Lottwaye, v podstatě u malého bratříčka stáli hodinu co hodinu, jako by mu měl každý v domě ublížit. Leta se dosti sblížila právě s Caroline, kterou jeden čas vnímala jako svou vlastní matku, ačkoliv v pozdějších letech měly spíše přátelský vztah. Bývala jí také největší oporou v těžkých časech, převážně v těch, kdy prodělala několik potratů, a pokud už donosila dítě, nepřežilo déle než pár dní. Leta byla i u Carolinina posledního porodu, kdy na svět konečně přivedla silné a zdravé dítě, chlapce, ale sama za to zaplatila životem. Tehdy dvanáctiletá dívka držela v náruči plačící dítě a přála si, aby právě narozený bratr zemřel, a Caroline mohla žít. Leta si po smrti nevlastní matky, a velmi dobré přítelkyně, připadala znovu osamocená, avšak byla již starší a dokázala se s jakýmsi samotářským životem smířit více, než když byla dítě, pronásledované vlastními bratry.
Jakýsi zvrat nastal krátce po dovršení jejích čtrnáctých narozenin, kdy se otec znovu oženil, a do domu dovedl ženu, které Leta nedokázala vůbec porozumět. Chtěla s ní vycházet tak, jako vycházela s Caroline, avšak nově příchozí žena nejevila žádný zájem o „spratky“ svého manžela. Jen díky ní se s Letou začali její starší bratři trochu bavit, a občas jí zapojili do svých žertíků, které jí prováděli. Zprvu to bylo nevinné, a Letu to bavilo, ovšem stupně jejich provokace se stále zvyšovali, až to vyústilo v jednu velkou hádku uprostřed rodinné večeře, od které odcházela nejenom Leta, ale také její starší bratři s výpraskem. Dá se říci, že to sourozence o něco více semklo, přesto by se to sourozeneckou láskou mezi bratry a mladší sestrou nazvat nedalo. Ačkoliv jí bratři dnes vnímají jako svou malou sestru, čas od času si neodpustí rýpnutí, popřípadě nevinné škádlení.
Ostatní:
-
Do dnes nevychází s manželkou svého otce.
-
Svému nejmladšímu bratru stále neodpustila smrt Caroline, a z její smrti ho viní do dnes.
-
Bojí se hloubek, vyhýbá se moři i jezerům; neumí plavat.
Podpis:
Val
.png)
Herní update:
6. 1. 1611
Jeden pouhý večer stačil k tomu, aby se mladé lady z Colchesteru dosavadně změnil život. S rozhodnutím otce se v jeho přítomnosti vydala do samotného hlavního města Halburnu, cestu pokládala za pouhý výlet za hranice rodného kraje, ze kterého se později vracela jako samotná dvorní dáma princezny Diany. Co se Letě zpočátku zdálo jako snadná práce, se po trvalém ubytování v královském paláci změnilo na dny plné psychického vytížení, zcela rozdílné povahy obou dívek jim jen málokdy dovolily přijít na společné téma, ve kterém by se kvůli názoru nepohádaly. Letin postoj vůči malé princezně se změnil až Dianině úrazu, kdy byla odkázána na lůžko a Letinu absolutní pomoc. Na poslední chvíli, kdy už se zdálo, že je všem sporům mezi princeznou a mladou lady konec, vstoupil do Letiného života sám král, který svůj zájem dlouho neskrýval a brzy jí požádal o ruku. Leta, která nikdy nestála o moc a korunu, sama nabídku ke sňatku přijala, aby se vyhnula nátlaku ze strany vlastní rodiny.
Zatímco se začala sbližovat se svou novou rodinou v Ostenu, její biologická z Colchesteru se jí začala vzdalovat. Nejvíce se změnil její postoj vůči jednomu z bratrů, a právě Thomas je příčinou velkého nechutenství vůči jakémukoliv masu ze strany mladé královny. Při poslední návštěvě Colchesteru se stala obětním beránkem v pokusech svého bratra, který jí a dalším členům rodiny naservíroval k večeři lidské maso. Nejenom, že Leta nedokáže sníst kousek masa bez toho, aniž by měla zavřené oči, ale také se v ní probudila silná nenávist vůči Thomasovi. Právě Osten brala jako své útočiště před šílenými pokusy bratra, a když se Thomas nedlouho po její svatbě objevil na nádvoří paláce se vzkazem, že ho do hlavního města poslal sám otec, začala dělat všechno pro to, aby se ho zbavila. Až dopis od samotného hraběte z Colchesteru dovolil Letě předstoupit před Thomase a dožadovat se jeho odjezdu. Neshody mezi sourozenci, Thomasovo nerespektování jejího nového postavení a přetékající pohár trpělivosti samotné Lety, měl za následek zmrzačení mladého lorda Lottwaye. Ačkoliv Leta svého rozhodnutí nelituje, nyní se po paláci pohybuje ve strachu z pomsty ze strany vlastního bratra.
25. 4. 1611
Leta dostála slovům, která se o jejím rodu proslýchají už pár let. Plodnost rodu Lottwayů na sebe nenechala dlouho čekat, a krátce po svatbě otěhotněla. Na místo měsíců klidu a odpočinku, strávila poměrně dlouhou dobu zavřená ve svých komnatách s naprostým zákazem vycházení. Mor se rozléhal celým Halburnem, všude si bral tisíce obětí, s příchodem jara a teplého počasí musela svůj čas trávit mezi zdmi, a hřejivých slunečních paprsků si směla užívat jen přes okno. Nemoc se ale v království nezdržela dlouho, a když už svítalo na lepší časy, Halburnem otřásla další rána. Princezna Diana byla zavražděna, a její odňatá hlava byla na stříbrném podnose donesena samotnému králi. Toho momentu byla přítomna i Leta, z šoku nebyla schopna vyvodit si závažnost celé situace, tu si začala uvědomovat až v následujících dnech, kdy probíhaly popravy stovky lidí, ať už byli vinni z činu, či se jen připletli k paláci a byli nekompromisně popraveni. Leta poté dobrovolně trávila čas za zdmi paláce, obklopená stráží, s pocitem bezpečí. Začátkem léta se jí podařilo splnit povinnost, kterou po ní Henry VI. požadoval, a i když královna rodila předčasně, podařilo se jí porodit zdravého chlapce, a přinesla tak Halburnu dědice, do Ostenu radost a úlevu do králova srdce. Dlouhého odpočinku si neužila, Letiny narozeniny se blížily, a s tím i spousty příprav v paláci. Na svůj velký den byla připravená a svěží, nedávné těhotenství na ní nebylo znát, a ona se mohla pustit do víru slavení. Dobrá nálada jí opustila okamžitě, jakmile se na její oslavě objevil i rod Caldawayů, se kterými byla její rodina ve válce, a která napadla její rodný kraj. Bylo to ale to nejmenší rozptýlení dne, s padajícím večerem do paláce vtrhl rozbouřený dav mešťanů, který toužil po krvi urozené šlechty za teprve nedávné popravy nevinných lidí, způsobených princezninou smrtí. Sama Leta si z toho večera odnesla pár modřin a také viditelnou ránu na čele, která se jí díky okamžité pomoci mediků začala hojit. Ani válka mezi Colchesterem a Howe na sebe nenechala čekat, a byla brzy ukončena samotným králem, který také dojednal sňatek s lady Marionete Caldaway, jednou z královniných dvorních dam, a Lucasem Lottwayem, Letiným bratrem a momentální pánem Colchesteru. Leta se díky nadcházející svatbě může poprvé od svého sňatku dostat za hranice Ostenu, a navštívit svůj rodný kraj, kam si mimo jiné bere také Grace Burton, svou novou dvorní dámu, ke které si pomalu vytváří sympatie.
28. 6. 1612
Leta se na svatbě svého bratra, hraběte z Colchesteru, sblížila se svou novou dvorní dámou více, než by obě dívky očekávaly. I když byla královna ve svém rodišti hlídaná na každém kroku, nikdo kromě ní a Grace Burton netušil, co se odehrávalo za dveřmi jejích komnat. Jejich společně strávená noc nebyla pouhým nedorozuměním, které vzniklo skrze velké množství požitého alkoholu. Kvůli nepříznivému počasí, které Letinu družinu zastihlo při cestě zpět do Ostenu, se museli ukrýt na Lybsterském panství. Toho večera se vztah mezi mladými dívkami prohloubil, a královna přestala brát Grace Burtonovou jako nudnou společnost v ještě nudnějších dnech. Staly se z nich přítelkyně, avšak strávená noc v Lybsteru byla jejich poslední, a i když se sama Leta několikrát odhodlávala k tomu svést mladičkou lady, nikdy neměla tolik odvahy oddat se hrátkám se ženou pod střechou Ostenského paláce.
Vše jí navíc komplikovala přítomnost krále, kterého Leta stihla rozhněvat ještě tentýž den při návratu do Ostenu. Nespokojenost v manželství byla jejím nejmenším problémem, krátce po příjezdu se dozvěděla o románku jedné ze svých dvorních dam a neznámého rytíře, kterého si nechala předvolat. Sir Marcellus Rowley ale nebyl muž ctnosti a oddanosti koruně, dovolil si napadnout samotnou Letu, a nebýt včasného zásahu stráže, královnin život by toho dne vyhasl. Rytíř se následně přiznal samotnému Henrymu VI. k vraždě jeho dcery, princezny Diany. Marcellus Rowley byl později umučen a Emilia Reynesford, královnina dvorní dáma, byla krátce na to popravena za krytí princeznina vraha.
Ačkoliv byl Letin příjezd do Ostenu poměrně drastický, netrvalo dlouho a opět se uchýlila ke klidnému stylu života; královna znovu otěhotněla. Až do zimního plesu, který se konal v Ostenském paláci, se jí dařilo držet se klidného způsobu života, avšak na plese byla hojná účast mladých dívek, mezi nimiž byla také lady Jezebeth Mortici, která zaujala samotného krále natolik, aby jí zajistil místo u dvora. Colchester má již po tři generace spory s Mensfieldem, a i Leta byla vychována v jisté nenávisti vůči rodu Mortici, nedokázala se tedy přenést přes to, že bude právě lady z Mensfieldu její dvorní dámou, a už od samého začátku jí začala život u dvora znepříjemňovat.
Nenávist se v ní prohloubila po poslední hádce s Jeho Veličenstvem, který Letu zavřel do jejích komnat, a jediný, kdo k ní směl, byla právě Jezebeth Mortici. Její společnosti si ale dlouho neužívala; jen deset dní po tom, co byla pod zámkem, začala rodit. Ačkoliv se palác nesl ve víru slavení, a očekávání příchodu dalšího prince na svět, ten večer byl pro všechny, a převážně pro Henryho samotného, zklamáním – královna porodila dívku. Po náročném porodu se jí nedostalo patřičného klidu. Jen krátce po oznámení, že se narodila princezna, vtrhl do Letiných komnat sám král, a nepotrestal nejen asistující porodní báby, ale také Letu samotnou, která musela poníženě a s modřinami jak na těle, tak na duši, opustit Osten. Královna se po pouhých třech dnech od svého porodu odebrala i se svou novorozenou dcerou do rodného Colchesteru.
9. 8. 1612
Leta se po příjezdu do Colchesteru uzavřela přede všemi, a do svých komnat pouštěla pouze kojnou, která jí pomáhala s dcerou, o kterou se chtěla sama starat, a jedna služebná, která byla královně vždy po ruce, pokud něco potřebovala. Takový režim jí zůstal až do svatby jejího staršího bratra Luciuse, a portské lady z rodu Daltonů. Pozván byl také sousedící Lybsterský rod, a svatby se účastnila Letina dvorní dáma Grace, na kterou se okamžitě upnula. Až za její přítomnosti se královna dokázala bavit, a s lady Burton po boku zcela zapomněla, že byla kvůli narození dívky vyhnána z Ostenu, kde musela zanechat i svého syna. Leta trávila s Grace snad všechen volný čas, a párkrát se objevila i v komnatách mladé lady, kde v její náruči nalézala pobavení i rozkoš. Leta v Colchesteru strávila skoro celé jaro a polovinu léta, a mohla být svědkem další svatby; z její nejlepší kamarádky a dvorní dámy se měla stát hraběnka. Letin starší bratr a pán Colchesteru dostal Gracinu ruku, což královně přivodilo radost a na jejich svatbu se těšila. Byla by schopna se nevěstě věnovat celý den a užívat si s ní tu radost, že budou rodina, ale krátce před začátkem obřadu měl Colchester překvapivou návštěvu. Na svatbu hraběte dorazil sám král, a Letě se při pohledu na prapory Baileyů vybavilo poslední setkání s manželem. Leta se svému muži úspěšně vyhýbala až do obřadu, a i po něm se stáhla do ústraní, aby na něj nenarazila, svatební den její kamarádky probíhal jinak, než si ona představovala. Na místo trávení času po boku Grace, se uchýlila k samotářskému slavení s vínem ve své společnosti. Královna v silně opilém stavu opouštěla svatbu pozdě večer, a z velkého množství vypitého vína se léčila celý další následující den.
Leta neměla potřebu být Grace na blízku, bylo jí od krále slíbeno, že v Colchesteru zůstanou ještě pár dalších dní, a i tentokrát podcenila Henryho povahu a neúmyslně donutila krále změnit rozhodnutí. Leta chtěla poslední den ve své domovině strávit po boku hraběnky, což se jí také vyplnilo, ale v jiném světle, než v jakém ho očekávala. Nová hraběnka z Colchesteru neúmyslně zabila manželku Luciuse Lottwaye a její největší sokyni, a byla to právě Leta, která Grace pomáhala zbavit se těla a zahladit veškeré stopy, které by k nim vedly. Aby ochránila sebe a svou přítelkyni, byla schopna obětovat několik životů prostých sloužících, aby měla maximální jistotu. Letě zůstal v hlavě obraz mrtvé lady Lottway po celou noc, což bylo největší příčinou, proč se při svém odjezdu z Colchesteru s Grace pořádně nerozloučila.
9. 9. 1612
Královnin návrat do hlavního města nebyl zrovna nejklidnější. Letina dvorní dáma, lady Jezebeth z Mensfieldu, kterou považovala za svou úhlavní sokyni, se během její nepřítomnosti stala rozmazlenou královou milenkou. Leta se nikdy nezajímala o mladé dívky, které pro ni byly natolik hloupé, aby svou nevinnost věnovaly právě králi, avšak k Jezebeth chovala od samého počátku silnou zášť jen kvůli více jak tří generační nenávisti mezi Colchesterem a Mensfieldem. Královna se při setkání s mladou lady neudržela, Leta sice odcházela s dobrým pocitem, avšak Jezebeth opouštěla místo setkání s tržnou ranou na hlavě. Leta se nebála trestu, pokud by lady z Mensfieldu promluvila o jejich incidentu, bylo by to její slovo proti slovu královny, a Leta se nebála dívku označit za sprostou lhářku a žárlivou milenku. Celý incident se ale donesl k samotnému králi, Leta tak byla vlastním manželem poslána do žaláře společně s Jezebeth, která měla celu hned vedle ní, a s nově získanou informací; králova milenka byla těhotná. Leta začala okamžitě vymýšlet plán, jak se nežádoucí milenky a nechtěného bastarda co nejdříve zbavit, vše jí ale komplikovala přítomnost hraběte Morticiho, který byl obě ženy navštívit v žaláři, čímž v mladé královně vyvolal silnou paranoiu. Leta zcela upustila od prvotního plánu podat lady Jezebeth jed, který by v případě jejího štěstí zabil pouze plod, a naopak se obrnila vůči všem Morticiům pod svou střechou. Královně směli nosit jídlo pouze vybraní sluhové, kteří s ní přijeli z Colchesteru a měli její maximální důvěru, a kteří jí zároveň posloužili jako ochutnavači v případě, že by se jídlo zdálo v nepořádku. Letina paranoia ustoupila až ve chvíli, kdy se u dvora objevil hraběcí pár z Colchesteru. Čím více bylo u dvora šlechticů s erbem zmije, tím si královna připadala více v bezpečí před nepřáteli z Mensfieldu. Pocit bezpečí Letě nevydržel dlouho. Do Ostenu přijel také její nejmladší bratr, který byl jen pár dní od příjezdu otráven v dámském salonku. Ačkoliv to celé Leta zametla pod koberec s prohlášením, že teprve šestiletý Zachary zemřel vlivem alergické reakce na jahody, nejen ona, ale všichni členové rodu začali být ostražití, a převážně poté královna nedůvěřivá vůči všem, kteří nebyli její rodinou.
20. 10. 1613
Leta se nikdy nezajímala o králova dospělého bastarda, a dokud byl její syn živ a zdráv, nebrala ho jako ohrožení pro legitimního dědice trůnu, taktéž nebrala vážně Jezebeth Mortici, která čekala králova dalšího bastarda, tedy až do okamžiku, než lady z Mensfieldu porodila chlapce. Při doslechnuté té informace královna litovala, že své úhlavní nepřítelkyni nepodala jed, jak měla prvotně v plánu, ovšem s rusovlasou lady se nadále nemusela zabývat; všichni Morticiové po jejím porodu opustili Osten, včetně královniny bývalé dámy, Emmony Chauril, ke které si vytvořila silnou zášť, nejen jakožto ke snoubence Jonathana Morticiho a budoucí hraběnky z Mensfieldu, ale také proto, že jí lady zatajila své zasnoubení. Leta si nedala dostatečný pozor ani při dalším výběru dvorní dámy, na Tardorských slavnostech se jí zželelo mladé lady Valather z Trimu, sestřenici hraběte Caldawaye, a na její žádost jí dovolila zůstat u dvora a ucházet se o místo v jejích řadách, a i tentokrát Letino dobré srdce zaznamenalo ránu, když Trimská dívka napadla lady z Lartonu. Královna ji sice potrestala pouze několika strávenými dny v chladné cele, ale lady z nich přesto nevzala ponaučení, a jen krátce po svém propuštění měla incident se samotným panovníkem Halburnu, který dívku od dvora vyhostil. Leta byla pobouřená dívkami, které se před ní jevily jako správně vychované dámy, ale po čase ukázaly svou pravou tvář, a nechala pro své nové dvorní dámy poslat do samotné Lafky, rodiště královniny matky. Leta očekávala pouze dvě lafské šlechtičny, se třetí, svou pokrevní sestřenicí, nepočítala, i tak jí ale dovolila zůstat u dvora a nabídla jí místo mezi zbytkem dam. Zatímco ale byla s lady Duffey a lady Morvell spokojená, Annika Mendenhall vehnala do tváře královny vrásky, zvláště svou ignorací a naprostou bezohledností, kdy se bez jejího vědomí a svolení vydala do města, kam měly všechny královniny dámy zakázáno chodit. Leta vnímala poddané, a převážně pak chudinu, jako houf, kde se předávají a šíří všelijaké nemoci, a Annika svým malým výletem ohrozila nejen královské potomky, ale i královnu, která tou dobou nosila pod srdcem své třetí dítě. Lady Mendenhall byla za svou bezohlednost potrestána pouze pěti ranami bičem a přenocováním v chladné cele, ale i jako u lady Valather, ani Annika si z toho nevzala ponaučení, a ohrozila královskou rodinu na životech i po druhé; nejenom, že teprve roční princezně dala do ruky perlový náhrdelník, a princezna jednu z perel spolkla a začala se dusit, ale i po příchodu královny se Annika projevila jako naprosto neschopná dívka, když uklouzla na perlách a strhla sebou k zemi i Letu v pokročilém stádiu těhotenství. Letě vždy záleželo na vlastních dětech, které milovala z celého srdce, a kdyby Annika ohrozila pouze královninu dceru, byla by pouze vyhozená od dvora, ale Leta se nedokázala přenést přes fakt, že její vlastní sestřenice nejenom, že málem zabila princeznu, ale také ohrozila Letu a její nenarozené dítě. Královna ještě téhož dne nechala lady Mendenhall uvěznit, a pár dní po onom incidentu nechala setnout hlavu své vlastní sestřenici.
26. 1. 1614
Letě se poprava vlastní sestřenice vymkla z kontroly daleko více, než by ona sama očekávala; mladá královna jednala urychleně a byla zaslepená čirou nenávistí k vlastní příbuzné, že ani nepomyslela na okolnosti a případné problémy, které by mohli přijít s její smrtí. A doopravdy přišli. Rod Mendenhallů se s popravou nejmladšího člena rodiny nedokázal smířit, a samotný Lafský monarcha vyhrožoval Halburnu zrušením spojenectví. Tehdy Letě došlo, jakou chybu udělala, avšak nemohla jí vzít zpátky, a kdyby v té době neměla před porodem třetího potomka, kdo ví, jak by královna na svou chybu doplatila. Letě se její impulzivní rozhodnutí nevyplatilo, a po zbytek svého těhotenství opět zůstávala zavřená ve svých komnatách bez možnosti z nich vyjít. I přes všechny okolnosti a ne zrovna poklidné těhotenství dala nakonec život zdravému chlapci, za kterého byla ona sama šťastná a vděčná, avšak po porodu si klidu dlouho neužila: královna se co nejdříve musela vrátit ke svým každodenním činnostem, od kterých by si, ona sama, dala nejraději delší pauzu, a užila si daleko více času se svým novorozeným synem. Letě vysvitlo na lepší časy, po své delší izolaci od dvora a všech novinek se k ní konečně dostalo vítězství Lottwayů nad Mensfieldem a smrt Jonathana Morticiho, kterého Leta brala jako svého úhlavního nepřítele a největší hrozbu pro svou rodinu. Radost z porážky Morticiů jí zcela zaslepila, a královna tak zapomněla na své další nepřátele, kteří stále běhali za hradbami paláce a čekali na vhodnou příležitost. Po poměrně poklidném půl roce se přece jen objevil Letin dlouho ukrývaný nepřítel, který jí zároveň naháněl strach; muž, jehož nechala mučit kvůli napadení své nejlepší přítelkyně, zaútočil na Letino sídlo v Coalfellu a vyvraždil skoro celé tamější služebnictvo. Když už si královna myslela, že je její rodina v bezpečí, objevila se vzápětí další hrozba, které se dokonce podařilo uniknout ze samotného Ostenského žaláře, a pokud z něj někdo dokázal utéct, pak je Leta toho názoru, že se dokáže i snadno dostat dovnitř.
