top of page
2056cbf39aa5958f69b3584cced7541a.jpg

HENRY VI. BAILEY

Král Halburnu

1.9. 1569, Halburn, Osten

black-crown-md.png
3oDddvjKnryJ5mPRDjfxQulQy2BCQFAAAAAElFTk
lottwayerb.png
1195330-golden-wedding-rings-png-clip-ar

Manželka: Leta Bailey (Lottway)

Povaha: 

Jeho charakter se hned několikrát výrazně změnil. Chůvy si ho pamatují jako pohublého, bledého prince, který toho moc nenamluvil. První královna poznala chladného ignoranta, který upřednostní vlastní záliby nad zájmy království - to by ostatně řekly i jeho milenky z klučičích let, kdyby se proti králi odvážily říct něco takového nahlas. Jeho druhá žena ho měla za ublíženého muže, ve kterém vězí dobrota. Líbezná Eleanor… Kým by dnes Henry byl, kdyby se v jeho zaslepeném světě neukázala? Její smrt se s ním těžce nesla až do války, ačkoliv vzpomínku na ní uctívá i dnes. Ať už se mu to odvážíte říct do očí, nebo ne, každý Henryho VI. vnímá jako černou ovci úspěšného rodu. 

Z války se vrátil jako chladný muž, zocelený bojem a přímým pohledem do tváře kruté reality a následků jeho úsudků. Obezřetný, nedůvěřivý jedinec s rentgenovým zrakem, jež se dokázal odprostit od povrchnosti všedního života v bohatství a falší budovaném světě. Je to charismatický hrubián. Umí volit slova. Získávat a udržovat výhodná přátelství i odměkčit srdce krásným dam. Je si dobře vědom svého intelektu i moci, kterou drží ve svých rukou. Dokáže kličkovat mezi řádky základní politiky, která je nedílnou součástí jeho panovnického postu. Často je ale znuděný, netrpělivý a nevydrží dlouho posedět. I ve svém středním věku je plný energie, která v jeho jednání proklouzává na povrch a kterou ani samotný Henry nedokáže úplně potlačit. Jako by měl v nitru bouři. Výbušninu, která čas od času exploduje a ničí vše co je na dosah. Je to horká hlava a snadno se nechá vyprovokovat; je proto příhodné s ním jednat opatrně.  V zápalu zuřivosti nad svým jednáním nepřemýšlí a přílišná hrdost mu zabraňuje vyřčená slova odvolat, nebo se nedejbože, dokonce omluvit. Pokud ublíží, svědomí zamyká do své vnitřní cely hned vedle lítosti nad ztrátou milované Eleanor. 

Nenechává si mluvit do svého volného času a často své povinnosti odkládá stranou. Rád si hraje s lidmi, kteří se mu snaží vetřít do přízně. Buďte proto na své cestě za mocí opatrní, protože pokud ve vás Henry vycítí pravý důvod vašeho jednání, dostane vás do kolotoče slovních hříček a neuskutečnitelných příkazů jen proto, aby se mohl na chvíli zasmát, až o vás zase někdy uslyší. Pochopení mu nic neříká a vděčnost je pro něj cizí slovo, pokud nejste pohledná žena, které se zrovna chce dostat pod sukni. Má rád výzvy, ale těžce snáší prohry. Ví to o sobě, ale nechystá se měnit. Svou soutěživost totiž považuje za svou největší zbraň. Kdo může být nebezpečnější, než mocný muž, který před sebou vidí jen čisté vítězství? 

Přes to všechno je Henry VI. umělecky a duchovně založený jedinec. Má rád hudbu i krásné věci. Jediný klid nalézá v libozvučných melodiích a v modlitbách k Bohu. 

 

Minulost: 

Prvorozený syn a dědic svého otce. Jeho narození se neslo oslavami, které trvaly nepřetržitě několik dnů a nocí. A kdo by se divil? Vždyť se narodil budoucí král!

Příběh novorozeného prince byl napsán ještě dříve, než se stačil poprvé ozvat ohlušujícím pláčem. Jako sedmý vládnoucí nositel jména rodu Bailey mu bylo předurčeno usednout na trůn a následovat své úspěšné předky.  Zajistit pokračující prosperitu své země, rozšířit její bohatství a upevnit místo mezi ostatními královstvími. Vládnoucímu páru se po Henrym narodilo dalších pět potomků; tři synové a dvě dcery, ale žádné z dětí se nedožilo prvního roku života. Dodnes se traduje, že za smrt svých sourozenců byl zodpovědný právě samotný mladičký Henry. Ale jak tomu skutečně bylo se už nikdy nedozvíme, on tohle nařčení popírá. Coby jediný přeživší potomek byl hýčkán a hlídán jako nejvzácnější poklad země. Vychován v ústraní, schovám před nepřízní osudu ve sterilních prostorách udržovaných komnat. V bezpečí před nemocemi a nástrahami města. Až do smrti svého otce nikdy neopustil stěny paláce. Jeho jedinou společností byli chůvy, domácí učitelé a vybraná hrst členů dvora coby skupina nejvěrnějších přátel krále. Bez kontaktu s okolním světem a bez možnosti poznat jiné děti, Henry strávil své dny studiem a modlitbami k Bohu, ve kterém našel svého nejbližšího přítele. Věří, že právě vyslyšená modlitba přinesla smrt otce, který následoval Henryho matku na onen svět jen o několik měsíců později. 

Henry VI. byl korunován ve svých patnácti letech a krátce na to pojal za manželku Portskou princeznu Caroline Hartskou, se kterou byl pro vytvoření spojenectví zasnouben už daleko dříve. Ale po usednutí na trůn, jako by v mladém králi uhaslo udržované světlo střídmosti.  Na manželské povinnosti neměl pomyšlení a s nově nabytou svobodou daleko raději chutnal jiné ženy, než aby sdílel lože s vlastní manželkou. Lov, turnaje a laškování s členkami dvora se stalo jeho denním chlebem. Stranou šla i královská politika a péče o zemi. První skutečný střet s realitou nastal po smrti Caroline, která podlehla horečkám a jejíž domovské království na sebe se svou odezvou nenechalo dlouho čekat. Spory se nesly dlouhé roky, než došlo k první válce, ale tehdy byl Henry už jiný muž. Dospělý a po druhé ženatý, tentokrát s dvorní dámou - Lady Eleanor z Frostfordu. Právě druhá královna v Halbernu probudila naději v umírnění ohnivé povahy mladého vládce. Eleanor byla krásná, skromná a soucitná. Henry se vedle ní měnil v muže a konečně i v krále, který by mohl dostát své povinnosti coby potomek úspěšných vladařů. Za jejich manželství Halburn začal znovu prosperovat. Královská pokladna se plnila a vztahy se sousedními královstvími se zlepšily. Jediným neduhem královny bylo, že nedokázala počít dítě. Až po jedenácti letech manželství a několika předčasně ukončených těhotenství Eleanor porodila zdravého potomka. Narození královského dítěte s sebou tentokrát důvod  oslavám nepřineslo. Místo mužského následníka se narodila dcera, jejíž život si vybral svou daň smrtí královny. A Henry znovu zchladl.

Okraden o svou lásku a bez mužského dědice, Henry upadl do depresí. Bez soucitu ke své zemi, společně se svými spojenci vyhlásil další válku znepřátelenému Portu a Litvě. Ta trvala šest let, poslední dva roky se dění na bojištích účastnil i sám Henry. 

Konec války a králův návrat přinesl nové, lepší časy. Svou právoplatnou vládnu si upevňuje tvrdým postojem. Kraluje pevnou rukou, jenomže ne všechna jeho rozhodnutí se zdají střízlivá. Ale kdo by se opovážil vzepřít tvrdému vládci?

OSTATNÍ: 

  • Ještě stále nemá mužského následníka své krve. Jeho jediným právoplatným potomkem s právem na dědictví je osmiletá dcera, ale té věnuje jen minimální pozornost. To už více času tráví s loveckými psy. 

  • Kromě Diany má ještě jednoho potomka - levobočka z doby jeho divokého dospívání. Svého syna však tají a už je to spoustu let, co se ti dva viděli naposledy.

  • Je to vzdělaný, renesanční muž s láskou v umění.  Mluví plynule trimštinou, moltenštinou a liveštinou. Maluje, s oblibou píše básně a vlastní skladby. Hraje na mandolínu, klavichord a flétnu. Obdivuje zpěváky, protože tenhle talent nezískal. 

  • Také je hodně pobožný. Každé ráno se účastní mše svaté  a večer usíná v modlitbách. 

  • Zbraně se mu dostaly do rukou až po jeho korunovaci, ale s jednoručním mečem se naučil bojovat obstojně. Co se týče střelby všeho druhu, s jeho muškou to je už horší - svádí to na špatný zrak. Ironicky, miluje lov vysoké zvěře, do které se občas (opravdu jen občas) i dokáže strefit.

Podpis: 

Minorin

chopin-script.regular.png

Herní Update: 

6. 12. 1610

Každý nový den do králova stáří ryje stále hlubší rány a on začal být nervózní. Absenci svého korunního dědice se snažil vyřešit co nejrychleji, proto nezahálel ani s volbou vhodné manželky. V zástupu mladých šlechtičen si vybral jen sedmnáctilenou Letu Lottway z Colchesteru, která jeho nabídku ke sňatku přijala. S podporou církve, k svatbě došlo brzy, jen po době nutně potřebné k přípravě obřadu a oslav, kterých se tradičně zúčastnili pečlivě vybraní hosté. Ve stejný den kdy mu nová královna řekla své Ano, Henry VI. před veřejností přiznal i svého roky utajovaného, nemanželského syna, který mezitím dospěl v muže. James Chauril, dále již pouze James Bastion z Ostenu od svého otce získal titul barona a možnost čerpat z jeho přízně.

Kromě panování Halburnu a rozšiřování své rodiny, král se v těchto dnech věnuje i domlouvání budoucího sňatku své jediné dcery s jedním z potomků krále Lafky, čím by utužil toto spojenectví a zajistil svou zemi pro budoucí generace. 

57a1a59e3281973fcc614ae39dc4a42d.gif
16b928e4bb065080fdbf8c04d195ddb8.gif
804449a1a13f61aea6516e4fca2388f0.gif
4063265c66c2a09aa82d195ee40e3b37.gif
b4d854851859d2e9feebdd5ddf01ada3.gif

5.5.1611

Jeden z nejhorších roků Henryho života začal veselkou ve Frostfordu. Svou těhotnou manželku zanechal v Ostenu, ale ženskou společnost mu důkladně vynahradila vévodova sestra Adeline, se kterou se Henry setkal naposledy v jeho mladistvých letech. Nádherná Adeline Castell, mimoto i sestra Henryho druhé a zesnulé ženy, krále okouzlila a dala mu několik chvil, které dlouho nedostal z hlavy.

Henry sever opouštěl nerad a o to hůř mu bylo, když dorazil do Ostanu. Za čas jeho dlouhé cesty napříč královstvím se zemí šířil mor, který neušetřil ani samotného krále. Henry se mohl považovat za šťastlivce, že byl dostatečně silný aby přežil, což mohl říct jako jeden z mála. Mor si vybral spousty obětí, mezi nimiž byl i Henryho dlouholetý přítel a vévoda.

Když nemoc vymizela a král se vracel zpět do své kondice udržovaného čtyřicátníka, zastihla ho další rána; smrt jeho dcery, která mu byla předložena tím nejhorším způsobem. Po pohledu na odňatou hlavu Diany, jež mu byla donesena na stříbrném podnose, Henryho zastihlo šílenství. V celém palácí z vraždy princezny podezíral téměř každého a neštítil se všechny pochybné okamžitě popravit. Zápach smrti se Ostenem šířil týdny, než se král alespoň částečně  uklidnil.  

Na místo vévody dosadil Adeline Castell, která ten titul bez sňatku získala jakožto vůbec první žena. Henry tou volbou však nelituje, Adeline je na své pozici schopná stejně jako její bratr. A královi své kvality nedokazuje pouze po politické straně; stala se jeho nejcennější milenkou. 

Právě vedle Adeline strávil i určitou část dne, který patřil oslavě narození dlouho očekávaného syna Jeremyho II. a osmnáctinám jeho ženy Lety. Po dlouhé době útrap to byl jeden z prvních zářnějších dnů, kdy se Herny dokázal dokonce i usmát. Avšak ani tehdy nemohl mít klid. Rozzuřený dav, který se dostal do zahrad, byl rychle poražený, ale přinesl s sebou mnoho škody a ztrát na zdraví i životech hostů.

Naštěstí, ačkoliv byla královna lehce zraněná, útok přežila a co bylo ještě hlavnější: útočnici se nedostali ke korunnímu princi, jehož život se pro Henryho stal nejhlavnější prioritou. 

Mezery ve stráži hradeb byli okamžitě vyplněny a brzy na to měl Henry možnost poznat vraha své jediné dcery, jejíž smrt si v Henryho zuřivosti vyžádala nespočet obětí. A král k němu milosrdný rozhodně nebyl.

7.8.1612

Král nemohl mít chvíli klidu. Měl za to, že kraje jeho království byly v dobrých rukou, ale zmýlil se. Dozvěděl se o zatajovaném válečném sporu mezi Howe a Colchesterem. S pány obou panství jednal jako s problémovými, pubertálními kluky a nechal se donutit k radikálním zaopatřením pro urovnání vztahů mezi nimi. Colchester s Howe nebyla jediná území, která se podrobila Henryho čerstvým změnám. Král se aktivně věnoval také místům, která ještě stále pociťovala ztráty po morové ráně. Zaslouženým potěšením pro něj mělo být až narození druhého syna, jenž královna nosila pod srdcem. Henry, v očekávání narození chlapce, nechal pořádat slavnosti a dlouho se s ještě nenarozeným synem chlubil.  Předčasně. Svým prostomyslným chováním si sám zajistil ostudu, kterou podstoupil, když jeho žena nedala život princovi, ale princezně. Král zuřil a zaslepen svým vztekem, neváhal na Letu několikrát vztáhnul ruku. Ženu s dcerou vyhnal do Colchesteru a dlouho předstíral, že ani jedna z nich neexistovala. Po dobu jejich nepřítomnosti, v průběhu několika měsíců, mu dny zpestřovala krásná lady z Menfieldu. Byl jí naprosto okouzlen. Jezebeth Mortici se stala jeho oficiální, vymazlovanou milenkou, se kterou se nebál vychloubat ani na společenských akcí. Jeho právoplatnou ženu mu připomněla až nadcházející Colchesterovská událost. Henry VI. přijal Lottwayovo pozvání na svatbu, kde se po dlouhé době opět setkal s manželkou. Zdánlivě dobrý nápad sdílení jedné komnaty bylo jeho nejmenším problémem. Henry se na svatbě opil a vyzval hostitele k souboji, který považoval za předem vyhraný. Lucas Lottway však monarchu porazil a především i zostudil. Oba muži se v průběhu dne vlivem velkémo množství alkoholu rozhodli opustit oslavy a vyrazit udobřit spory do nedalekého města. Opilost je však vedla zcela jiným směrem, tma a popletená cesta je dohnaly až do Porta, ze kterého se vrátili až večer druhého dne. Vyčerpaní a zbídačení. Henry už nemínil trávil na území Lottwayů delší čas. Se svou ženou opustil Colchester hned v následující ráno.

1941935bb09544d7f446d469324c963c.gif
679e512564d23046db7e47c1104849e9.gif
f8d9c17414e335e2a3533959ec5c28bc.gif
BeFunky-collage (1).jpg
bottom of page