Lottwayové z Colchesteru

„The snake will always bite back.“

​

Jeden z několika významných a mocných rodů. Na první pohled se zdají jako spořádaná rodina, velmi pobožná a vstřícná k poddaným, nejednu dobu byli v očích církve viděni jako správný příklad pobožné rodiny. Navenek jsou krásnými červenými jablky, avšak uvnitř jsou zkaženější než ono přezrálé jablko. Dnes si žádný žijící člen rodiny nepamatuje, odkud se vzal první Lottway, ovšem každý si pamatuje rodinné hašteření, které málem celý rod přivedlo k záhubě. Tehdy se jejich touha po moci, větších pozemcích a navýšení bohatství rozrostla natolik, že se nejeden Lottway rozhodl kvůli majetku zavraždit i vlastního příbuzného. Znakem rodu je had, a nejsilnější zbraň hada se stala pro několik členů rodu osudnou. Otravy byly stále častější, až samotné ženy z rodiny raději trpěly hlady, než aby si daly coby jen kousek jídla z talíře.

Veškeré smrti převážně mužského zastoupení rodu přestaly po smrti Vincenta Lottwaye, tehdejší hlavy rodiny, všechno dědictví přešlo na jeho posledního žijícího syna, který svou inteligencí, šarmem, ale také ambicemi, dokázal slepit dohromady to, co jeho otec a strýcové rozbili. Theodor Lottway, který je také momentální hlavou rodu, se postaral o jeho rozšíření, přičemž v tomto ohledu obětoval hned několik žen, a valná většina skonala právě při porodu. Lottwayové se tedy momentálně řadí mezi jeden z nejpočetnějších rodů šlechty.

Pokud přehlédneme jejich malou rodinnou válku, která k jejich štěstí zůstala pouze v rodinném uzavřeném kruhu, musí se jim ponechat schopnosti co se týče vládnutí nad jejich pozemkami. Díky velmi dobrému vzdělání, které se dostane každému členu rodiny, se dokáží o své poddané starat velmi dobře, převážně se drží hesla „spokojený rolník, spokojený pán“, a funguje jim to už dlouhou řadu generací. Lottwayové si uvědomují, že si nespokojenost poddaných nemohou dovolit, ne pokud rodina nedrží při sobě. Ačkoliv jejich rodinné večeře doprovází nedůvěřivé pohledy, a na večerním pořádku jsou i ostré hádky, jejich loajalitu ke králi by přetrhla akorát smrt. 

​

Hospodářství a ekonomika:

Většina bohatství Colchesteru závisí na skvělé úrodě obilovin, které se po celou dobu sezóny rozváží do všech koutů Halburnu. Velká úrodná pole obdělává nejedna stovka rolníků, a za svou skvěle odvedenou práci jsou dobře placeni, ekonomika Colchesteru je bohatá a zvyšuje životní úroveň nejen tamějším poddaným, ale také díky obilovinám živí více jak polovinu Halburnského obyvatelstva. Během zimního období Colchester prosperuje rybolovem, který není nijak rozsáhlý, ale dokáže nasytit hladové krky i těch nejchudších. Na pohraničí s Portem se poté rozléhají vinné révy, většina z nich ale putuje na Colchesterské panství, a jen ojediněle je zbytek sklizně vyvážen do Porta za velmi tučnou cenu. Mimoto si každý hrabě z Colchesteru přilepšoval vysokými poplatkami za převoz surovin a dalšího zboží skrze jejich kraj.

​

Val