Lucas Lottway
Hrabě z Colchesteru
17. 5. 1583 Halburn, Colchester
Manželka: Beatrice Lottway (Osborne)
Povaha:
Lucasova povaha nikdy nebyla příliš ustálená, jeho chování vždy záleželo na situaci, ve které se nacházel, a jeho nálada a celková proměnlivost se měnila dle toho, jak s ním ostatní jednali. Dokáže si vždy udržet klidnou tvář i přesto, že uvnitř bude zuřit. Naštvat ho je poněkud snadné, těžší je ale ho přinutit k tomu, aby ze sebe všechny negativní emoce vypustil. Lucas je v sobě dokáže dusit, nedovolí jen tak někomu, aby ho naštvali do nepříčetnosti, avšak každý pohár jednou přeteče, Lucas si svou zuřivost vybíjí převážně na lovu, případně jízdou na koni, jen ve výjimkách si zlost vybije na lidské osobě, a i když nikdy nebyl přímo vázán na rodinu, v případě že zuří, se snaží držet si od rodinných příslušníků odstup. Navzdory tomu, z jaké rodiny pochází, si uvědomuje, že rodina je to jediné, komu může věřit, i proto už má delší dobu v hlavě sen o tom, že bude jednoho dne jeho rodina jednotná. Lucas nevěří v lásku, nevěřil v ní jako poblázněný a divoký mládenec, a nevěří ani nyní, jako již dospělý muž, i to je nejspíše důvodem, proč se stále neoženil a udržoval si jen pár krátkých vztahů, které ho stejně nakonec omrzeli. Ačkoliv by to někdo jako lásku mohl vidět, Lucas věří pouze v touhu a chtíč. Vždy po dané osobě zatoužil jen z osobních důvodů, společnost dívek jinak nikdy nevyhledával, ačkoliv se k nim umí chovat dle vychování, které se od jeho postavení očekává. Jeho pozornost nezaujme ledajaká sukně, dokáže být až přehnaně vybíravý, a zatímco jeho bratři dokáží za noc vystřídat hned několik děvčat, které jim jsou povolné, on často ulehává sám, protože si nedokáže vhodně vybrat. Dokázal by ale obětovat své štěstí, odhodit stranou svou vybíravost a oženit se, pokud by se mu naskytl vhodný sňatek, od otce a jeho soužití s hned šesti ženami po jeho život si sám Lucas uvědomil, že u manželek záleží jen na tom, zda porodí zdravého a silného dědice.
Minulost:
Být v pořadí třetím synem mu zajistilo v životě více volnosti, než by sám požadoval. Kromě povinných hodin, na které musel docházet, neměl žádné vedlejší povinnosti, které by musel dodržovat. V dětství svůj volný čas trávil hraním si se sourozenci, později se od těch starších nechal dobrovolně doučovat v dovednostech, které mu tolik nešly. Lucasovo dospívání bylo poněkud klidné, na rozdíl od svých dvou starších bratrů neměl nikdy zapotřebí trávit hodiny v hospodách, hltat jeden pohár vína či piva za druhým, s vnadnými dívkami na klíně. Občas si s nimi povyrazil, pokud se chtěl odreagovat, vesměs ale taková povyražení dopadala špatně pro všechny tři bratry, kteří se v opilosti nedokázali shodnout na jediné věci, a jejich neshody zakončili vždy rvačkou, která občas dokázala skončit špatně pro všechny strany. Při jedné větší šarvátce, kdy si jak on, tak jeho nejstarší bratr, odnesli oba jednu zlomeninu, je otec na necelý rok oddělil. Lucas si tak nedobrovolně udělal výlet za rodinou své zesnulé matky do Vorau. V bouřlivých patnácti letech to pro něj byl nejen velký zážitek, nestál nad ním otec s tvrdou rukou, a Lucas ve Vorau dost zdivočel, své chování si neodpustil ani po návratu do rodného Colchesteru. Z onoho období, kdy se ho otec pokoušel drsnými fyzickými tresty srovnat, má nejvíce jizev, a nerad na ně vzpomíná do dnes.
Lucas se nakonec uklidnil a začal se věnovat povinnostem, které mu byly uděleny, vždy vše plnil s naprostou přesností a pokoušel se o dokonalost, nedovolil si otce jakkoliv zklamat, už jen ze zakotveného strachu. Pobyt doma mu zpříjemnila až otcova šestá manželka, ve které navzdory její nepřátelské povaze našel zalíbení, a které se později stalo vzájemné. I přes jejich letitý tajný vztah nad její náhlou smrtí dlouho netruchlil, svůj smutek jel uhasit za dobrým přítelem do Berktonu. Právě pobyt v sousedním kraji mu pravděpodobně zachránil život. Po návratu domů zjistil, že jeho otec, i dva nejstarší bratři zemřeli, a na jeho ramena spadlo břímě v podobě hraběte z Colchesteru.
Ostatní:
-
Po těle má hned několik jizev, za většinu je ale zodpovědný jeho otec.
-
Měl milostný poměr s lady Reynou Greven z Vorau, otcovou šestou manželkou.
-
Mluví plynuje vorauštinou, díky ní také zčásti rozumí lafštině.
Val
Herní update:
7.5. 1611
Lucas se akorát nacházel ve Vorau, u své vzdálené rodiny, když Halburn zachvátil mor. I přes nemoc, která si brala životy všude, nehledě na společenské postavení, se rozhodl vrátit do svého domova. Do Colchesteru se dostal pár dní po smrti svého otce a dvou nejstarších bratrů, z domoviny odjížděl jako pouhý lord, a vrátil se jako hrabě. Navzdory nemoci a problémům, které sebou mor přinášel, se Lucas hrdě ujmul role hlavy rodiny. Ani po moru se mu nedostalo klidu, jeden z jeho bratrů se mu svěřil, že zavraždil hraběte z Howe, a ani odpověď rodu Caldawayů na sebe nenechala dlouho čekat. Válka mu byla předhozena jako již hotová věc, Lucas na ní přesto nebral ohled, měl spousty práce v Colchesteru, a Howe, který mu hrozil pomstou, zcela ignoroval. Nový hrabě z Howe ale dostál svému slovu, a sotva se Colchester zvládl vzpamatovat z moru, k jeho břehům připlula flotila rodu Caldawayů. Při útoku byl skoro zabit jeden z jeho bratrů, a nebýt jeho přednosti o starání se rodiny, začal by okamžitě plánovat protiútok. Život bratra mu ale byl milejší, a tak se bitevních plánů zcela zdržel. Krátce po útoku na svou domovinu měl tu čest zahlédnout Nathana Caldawaye, hraběte z Howe, na oslavě narozenin své vlastní sestry v Ostenu. Lucas vždy myslel mozkem než svými svaly, konverzaci s ním nevyhledával, a právě mozek mu také později zachránil život. Rozbouřenému davu mešťanů se podařilo vtrhnout až k samotnému paláci, a zabít hned několik urozených. Sám Lucas měl to štěstí, že vyvázl pouze se šípem v lýtku. Díky skvělé péči Ostenských doktorů byl ale zcela mimo ohrožení svého života. Lucas se ale nestihl vzpamatovat z útoku, a už byl předvolán do trůnního sálu, před samotného krále, ještě před jeho příchodem měl tu možnost se tváří v tvář střetnout se samotným hrabětem z Howe. Tehdy ho veškeré racionální myšlení opustilo, a on se hraběti vrhl rovnou po krku. Jejich šarvátku musela ukončit až stráž, která se objevila společně s králem. Lucas si z toho dne odnášel nejednu modřinu a podlitinu, ale také rozkaz vzít si jednu z Caldawayových sester. Sotva se vrátil, začal plánovat svatbu. Na té byl ale sotva přítomen, o svou ženu nejevil sebemenší zájem a přednější mu byla zábavná společnost v mužských salonkách. To mu mimo jiné vydrželo až do dnes, Marionete jen sotva věnuje pohled nebo slova. Lucas svou povinnost oženit se s ní splnil, a je teď jen na nové hraběnce, zda ona dokáže splnit tu svou, a rozšířit linii rodu Lottwayů.
24.6. 1612
Lucas nejspíše po otci zdědil jeho smůlu v manželství. Jeho otec měl za život šest manželek, a hrabě z Colchesteru nejspíše kráčí v jeho šlépějích. Svou manželku, hraběnku z rodu Caldawayů, poslal do Ostenu, aby jí ochránil před svým bratrem, který se vrátil domů. Uvědomoval si potencionální riziko Thomasovy pomsty, a chtěl jí okamžitě předejít. Poslání Marionete do Ostenu se ale zdála jako chyba; jeho žena byla znásilněna hrabětem Jonathanem Morticim z Mensfieldu, Lucasovi to bylo předhozeno jako smilstvo, kterému také uvěřil. Marionete v tu dobu čekala Lucasova potomka, avšak ani to neobměkčilo jeho srdce, dítě pod jejím srdcem bral za cizí, a aby ochránil čest rodu, zapudil jí a poslal zpátky do Howe. Když byl Lucas naposledy v Ostenu, nepohodl se se samotným králem, a jinak tomu nebylo ani při obhajobě jeho rozhodnutí o zapuzení manželky. Ačkoliv byl hrabě z Colchesteru v plném právu, ani tentokrát se s Henrym VI. nerozešel v dobrém, a od jejich setkání v zasedací radě se mu pro dobro obou raději vyhýbá. Lucas v Ostenu zůstal přes zimu, mimoto se účastnil také zimního plesu, kde měl šanci se sblížit s krásnou lady Grace Burton, na které mohl nechat oči již před svým oficiálním sňatkem s Marionete Caldaway. Lucas přečkal zimu v Ostenu, a se začátkem jara se vydal do Porta, dojednat sňatek mezi svým bratrem, Luciusem Lottwayem, a lady Valentinou Dalton.
9.8. 1612
Lucas se brzy vrátil z Porta a krátce po něm dorazila také lady Dalton, žena dosti nepřiměřených rozmerů. Hrabě z Colchesteru nebral ohled na štěstí svého bratra, a stejně tak ignoroval to, co on chtěl. Lucas v obézní dívce viděl pouze velmi tučné věno, kvůli kterému obětoval svého bratra. O to, že sňatek Luciuse a Valentiny nebyl nikdy oficiálně naplněn, se nestaral. Sám si na svatbě svého bratra uvědomil, že i on začíná pomalu stárnout a je stále bezdětný, proto sáhl po té nejlepší příležitosti; hrabě Burton mu po krátkém rozhovoru přislíbil ruku své mladší sestry, která Lucasovi padla do oka již v Ostenu při oslavě narozenin královny. Ačkoliv lady Grace zůstávala na Colchesterském panství, on sám s ní netrávil čas a nijak jí nevyhledával, dokonce ani poté, co byla ze strany lady Valentiny popálena. Svou švagrovou pouze potrestal deseti ranami bičem, ale neměl sebemenší nutkání zkontrolovat stav své snoubenky. Lucas se své budoucí ženě věnoval pořádně až v jejich svatební den, který měl také nečekaného hosta v podobě samotného Henryho VI. Baileye. Hrabě Lottway se při posledním setkání s králem nepohodl, a své rozepře řešili planými slovy u jednoho stolu, popíjejíc to nejlepší víno v celém království. Oba muži byli natolik opilí a bláhoví, že Henry vyzval mladšího Lottwaye k souboji. Duel dvou mocných mužů byl krátký, a hrabě z něj vyšel jako vítěz. Své vítězství si ale neužíval i napříč tomu, že porazil samotného krále, Lucas proto nabídl panovníkovi menší vyjížďku za zábavou pro uhlazení jistého nepřátelství mezi nimi. Co se zprvu zdálo jako dobrý nápad, se pro oba brzy změnilo na noční můru. Opilost a dezorientace udělala své, a Lucas se s Henrym ocitl za hranicemi Porta. Do Colchesteru se oba vrátili až druhý den večer, zbití a ponížení. I když je dělí poměrně vtipná a dobrodružná historka, neplánovaný výlet do sousedního Porta je nesblížil, ba naopak - ještě více prohloubil negativní emoce mezi muži.
11.9. 1612
Lucasovi nebyl dopřán klid ani po velké svatbě. Na vlastním území se několikrát setkal se svým mladším bratrem, kterého sám zbavil titulu i rodového jména, a hned několikrát ho upozorňoval, aby opustil Colchester a nikdy se tam nevracel. Lucas byl příliš slabý na to svého bratra zabít, a Joseph toho využíval stále více a při každé návštěvě byl troufalejší. Na to později doplatila nová hraběnka z Colchesteru, která byla Josephem napadena a vlivem útoku potratila. Až tehdy se v Lucasovi zlomila veškerá milosrdná vůle, a svého bratra před zraky všech poddaných na Colchesterském náměstí popravil; svému bratru dopřál barbarskou smrt, která se často využívala v západních zemích. Lucasova krutost neskončila jen u bratra, ještě ten večer se násilně dotkl i své ženy, která na břiše nosila Josephovo začáteční písmeno jména. Lucas by netrpěl pohled na velké „J“ na jejím těle, překryl jí ho proto znakem rodu, který jí přes písmeno vypálil. Od toho večera to mezi Lucasem a hraběnkou vřelo, z dobré vůle se jí rozhodl vzít sebou do Ostenu. Tak, aby jí připomenul svou velkorysost a ona se mohla shledat se starými přáteli, tak kvůli vlastnímu pocitu, aby jí měl neustále na očích. Lucas si své manželky v Ostenu příliš nevšímal, ponechával jí celé dny které hraběnka mohla trávit s ostatními děvčaty a královnou. Začal si ji zčásti hlídat až po smrti jeho nejmladšího bratra; Zachary byl otráven, a i když to samotnou Letou Bailey bylo smeteno ze stolu a jeho smrt obhájena jako prostá alergická reakce, Lucas věděl své. Pro své vlastní dobro a pro dobro rodiny s tou informací souhlasil, začal si ale dávat pozor na to, co jí a s kým tráví čas, a prakticky ve všech mužích viděl potencionálního nepřítele, ačkoliv v hloubi duše věděl, kdo by se pokusil zabít jeho sourozence. Právě na Tardorských slavnostech, posilněn alkoholem, se ocitl sám s mladičkou lady Jezebel z Mensfieldu, sestrou samotného Jonathana Morticiho. Na dívce si vybral svou pomstu jak za bratra, tak za svou bývalou ženu, a Jezebel znásilnil. Lucas se po pár dnech odebral i s Grace do Colchesteru, aby zajistil své ženě a jejich nenarozenému potomku bezpečí, a vyslal posla do Mensfieldu s obeznámením, že byl nešťastnou náhodou sveden mladou Jezebel.
20.10. 1613
Lucasova pomsta za Marionete, provedená na jedné ze sester hraběte Jonathana Morticiho, nezůstala dlouho bez odezvy. Pán Colchesteru nebyl v bezpečí ani ve svém vlastním kraji, a tentokrát ho jeho úhlavní nepřítel přelstil. Ještě téže zimy obdržel zásilku kvalitního Trimského vína, na místo skvělé ochutnávky tolik žádané suroviny, se mu dostalo nemilého překvapení v podobě dvou jedovatých zmijí. Lucas jednu z nich stačil zabít, avšak ta druhá byla rychlejší než samotný hrabě, který byl uštknut, a nebýt včasného zásahu služebnictva, pravděpodobně by nebyl mezi živými. Lucas po uštknutí zmije, kterou sám hrdě nosí ve svém rodovém erbu, byl odkázán na dlouhé dva týdny na své lůžko, kde podstupoval nepříjemnou léčbu. Hrabě se z nejhoršího dostal a začal znovu nabírat na ztracené síle. Čin Jonathana Morticiho nehodlal nechat být, a sám Lucas sáhl po tvrdé odvetě; vyslal posla do Vorau, k rodině své matky. Thornové z Vorau vždy byli a nadále jsou jedním z nejsilnějších rodů ve své domovině, a Lucas hodlal využít jejich síly a bohatství, najal si tedy hned několik lodí bez vlajek, které začaly potápět jak zásobovací lodě z Trimu, tak také lodě patřící Morticiům. Ovšem, nezůstal pouze u toho, zuřící hrabě z Colchesteru hodlal své nepřátele zcela odříznout od přísunu nových dodávek, a sáhl po kvalitním Vorauském střelném prachu, který most, spojující Carran a Mensfield, vyhodil do povětří. Lucas byl zcela zaslepen pomstou Jonathanovi, že se ani na chvíli nepozastavil nad zprávou o smrti jeho mladšího bratra, Luciuse Lottwaye, který byl právě Lucasem vyslán do Carranu, a kde byl také zavražděn tamějšími bandity. Hrabě byl spokojen s odříznutím Mensfieldu od všech dodávek surovin, a mohl se tak začít plně věnovat své rodině a společenskému životu. Ochotně se i se svou těhotnou manželkou dostavil na svatbu svého spojence a švagra, Adama Burtona, avšak v Lybsteru dlouho nezůstal, Lucase čekala v jeho kraji stále práce, převážně s přemnoženými zmijemi, které znepříjemňovaly život nejen všem Lottwayům, ale také jejich poddaným. Za každou zabitou zmiji slíbil hrabě tučnou finanční odměnu, a jedovatí hadi se mu bez známek života začali kopit před jeho prahem, a Lucas tak mohl smést ze stolu další vyřešený problém. Lucas ale nezůstal dlouho v klidu; hraběnka mu sice porodila syna a dědice Colchesteru, ale novopečený otec se svou ženou nesdílel stejnou radost. Lucas si uvědomil, že je jeho prvorozený syn ohrožován rodem z Mensfieldu, rozhodl se mít tedy svou rodinu pod neustálým dohledem, a právě nebezpečí, které může číhat na každém rohu, je důvodem, proč na cestu do Ostenu, kde se budou konat turnaje, bere jak svou ženu, tak také čerstvě narozeného syna.
28.11. 1613
Hraběti z Colchesteru se alespoň v Ostenu dostalo na pár dní patřičného klidu, kdy si mohl odpočinout od veškerých povinností a strávit pár nerušených chvil s rodinou. V den dlouho očekávaných letních turnajů byl i Lucas brzy ráno připraven sednout do sedla a pokusit se celý turnaj vyhrát. Hrabě se na kolbišti brzy osvědčil jako úctyhodný a těžce porazitelný soupeř; muži, kteří stanuli proti Lucasovi ve většině případech končili vyhození ze sedla, a nebylo tomu tak ani u samotného krále. Henry VI. vyzval hraběte k souboji, a jako v Colchesteru, i nyní z něj Lucas vyšel jako vítěz, a Halburnský monarcha si pro tentokrát odnesl daleko vážnější zranění než pouhé škrábnutí mečem. Mladý Lottway stanul ještě proti několika protivníkům, z nichž poslední byl jeho vlastní švagr, Christian Burton. Lucas se ani jím nenechal porazit a Colchesterský hrabě se stal vítězem letních turnajů. Ten den ho ale nedoprovázela radost, neboť se dozvěděl pravdu o svém mladším bratrovi; Lucius Lottway byl považován za mrtvého, a přesto na turnaji vystupoval pod Mensfieldskou vlajkou jako lord Lucius Mortici. V Lucasovi se vůči vlastnímu bratrovi zrodila čistá nenávist za Luciusovu zradu vlastní krve a rodiny. Hrabě se ještě v den turnaje dozvěděl, že většina jeho rodiny z Vorau byla zavražděna, a stejně tak se k němu donesla smrt jeho lafské sestřenice, avšak alespoň u té znal přesného viníka. Lucasovi se v následujících dnech podařilo polapit vraha lady Mendenhall, a zpátky v Colchesteru se dozvěděl, že rádoby trimský lord je ve skutečnosti jedním z Morticiů. Po několikadenním mučení se Diego Mortici rozhodl zradit vlastní krev a vypovídal ve prospěch Lucase a jeho rodu; díky němu získal podporu Lybsteru, a později také koruny, a mohl tak zaútočit na Mensfield, který se mu za pomoci Adama Burtona a s trochou námahy (a ztrát) podařilo dobýt a zvítězit nad jeho úhlavním nepřítelem. Jonathan Mortici byl sice vážně zraněn, ale cestu do Ostenu by přežil, Lucas ale pro tentokrát neovládal své emoce, a byť chtěl hraběte Morticiho předvést před korunu a spravedlnost, Jonathana v jeho vlastní posteli uškrtil a vzal tak život svému největšímu nepříteli. Pro Lucase se, na štěstí, objevil důkaz v podobě prstenu zemřelé vévodkyně, který jasně ukazoval na to, že jí Jonathan nechal zavraždit; jemu samotnému tak prošla vražda vysoce postaveného hraběte. Sám Lucas se po svém návratu zpět do Ostenu v hlavním městě neohřál, v Coalfellu vybuchl důl a požár se rozšířil do okolních území, a postižen byl také Colchester, který začal ztrácet na obilí a tudíž na svém největším bohatství. Hrabě tedy vyrazil sám domů, ale i jeho cesta, která tentokrát vedla přes moře, nebyla hladká, a loď u pobřeží Colchesteru narazila na útes, jehož vlivem se potopila. Lucas z celé nehody - na štěstí - vyvázl bez úhony, a nebýt požáru, který sužoval jeho kraj, svým přežitím a smrtí několika mužů i služebnictva by se zabýval více, avšak požár a ztráty na surovinách byli přednější; sotva tedy hrabě dorazil po dlouhé době na své panství, musel čelit hned několika problémům, z nichž ten nejzávažnější byl velký úbytek surovin a nedostatek obilí pro celý Halburn na nadcházející zimu.
22.3. 1614
Hrabě se po svém návratu příliš dlouho ve svém domově nezdržel; v hlavním městě zanechal svou manželku společně se synem, a jakmile to bylo možné, vydal se zpět do Ostenu, aby se za jeho dohledu mohli všichni společně vrátit do Colchesteru. Jeho plán mu překazila hraběnka, která znovu otěhotněla a byla více méně upoutána pouze na lůžko, a Lucasovi nezbývalo nic jiného, než nadále setrvávat v Ostenu a dohlížet jak na svého prvorozeného syna, tak také ženu, kvůli které se často po večerech schyloval k modlitbám, neboť hraběnka při svém druhém těhotenství byla ohrožená na životě. Lucas se během svého pobytu v hlavním městě setkal s hrabětem De Lothealliem v jedné z Ostenských hospod, a zatímco si Colchesterský pán chtěl užívat dobrého pití a příjemné ženské společnosti, pak ten Lartonský ho nenechal v klidu. Oba urození muži nezůstali pouze u hlasitě vyřčených názorů a stačili se i poprat, a jejich dětinskou rvačku musela zarazit až hospodská, která se opovážila na oba muže vztáhnout ruku, a Lucas se jí pomstil unesením její půvabné dcery, a zároveň se zapřísahal, že se De Lothealliemu jednoho dne vymstí dráždit hada bosou nohou. Lucas strávil spousty večerů po boku nádherné černovlásky, která mu zprvu sloužila jako sexuální otrokyně, a následně z ní udělal svou oficiální metresu, kterou začal za její služby zahrnovat krásnými šaty a bohatými šperky, kterých byly hodny akorát šlechtičny. Po boku Josephine strávil i valnou většinu času, kdy hraběnka přiváděla na svět druhého potomka. Pro hraběte byla čerstvě narozená dcera šokem; věřil ve své geny a početné mužské potomky v jeho rodě, s dívkou nepočítal a nebyl s ní spokojen, a hraběnce to nedal najevo pouze slovně, ale také svým přístupem. Novorozená lady z Colchesteru rozdělila hraběcí pár, a Lucas se začal více zajímat o svou milenku, než manželku s dcerou. Jakmile to bylo možné, se všemi se vrátil zpět do Colchesteru, od hraběnky se zcela odloučil a začal trávit čas pouze se svým prvorozeným synem, mladším bratrem a milenkou. Ta měla tu výsadu ho doprovázet i na jeho politické cestě do Frostfordu, a následně s ním setrvala i v Lartonu, avšak na letním plese přítomna nebyla. Hraběti se také podařilo díky jeho úprku vyváznout bez sebemenšího škrábance poté, co bylo sídlo De Lotheallieů napadeno hladovějící chudinou; Lucas v ten moment neměl sebemenší nutkání se hraběti z Lartonu mstít, nespokojení poddaní mu přišli jako dostatečně velký problém pro malé území Lartonu. Lucas se následně s čistou hlavou vrátil i se svou milenkou zpět do Colchesteru.
15.9. 1615
Nový rok nezačal pro hraběte zrovna nejlépe. Ačkoliv ho netrápila zpráva o vyhlášení války jižním královstvím, pak byl krutě trestán přímo ve svém vlastním domě: jeho žena ochořela, a i když dlouhé týdny bojovala s horečkami, nakonec jim přece jen podlehla, a Lucas se tak přes noc stal vdovcem se dvěma malými dětmi, se kterými si neuměl poradit i navzdory chůvám. Hraběnka z Colchesteru sice byla více jak tři čtvrtě roku zavřená ve svých komnatách jenom proto, že svému muži porodila dceru, ale Lucas si teprve s její smrtí uvědomil, jak moc Grace miloval, a jak ho její smrt zasáhla. Ještě tentýž noc v zápalu zármutku chladnokrevně zavraždil Josephine, svou dosavadní metresu, a zcela se uzavřel před zbytkem království. Odmítal jak významné návštěvy, tak i společnost svých baronů, a jediný, kdo směl hraběte vidět, byly jeho děti, se kterými Lucas občasně trávil svůj čas, aby ho nesžírala samota. Lucasovi se nakonec přece jen podařilo smířit se se smrtí Grace a přijmout realitu, přesto nikdy nepřestal truchlit, naopak na svém panství zakázal jakoukoliv zmínku o zesnulé hraběnce, a její jedinou památkou jsou dva obrazy; jeden velký, přímo v hlavní chodbě, a druhý menší, nacházející se v komnatách samotného hraběte, který tak před spaním vždy hledí do očí ženy, kterou miloval a zároveň nesnášel.
Lucas se znovu začal podílet na chodu celého kraje a později byl schopný se ukázat i ve společnosti, což mu nejednou přivodilo silné rány mířící rovnou do jeho srdce; byl vdovec sotva pár měsíců a tmavými barvami rád vyjadřoval svůj smutek, přesto se našlo několik ctižádostivých a - pro hraběte - drzých baronů jak z Halburnu tak i ze zahraničí, kteří chtěli svobodnému Lucasovi strčit pod nos své neprovdané mladé dcery. Lucas je ale všechny odmítl, neupustil od přesvědčení, že se žádná žena nevyrovná jeho milované Grace, a žádná ho neočaruje natolik, aby ji chtěl mít oficiálně po svém boku. Na nabídky spojenectví skrze sňatek si později zvykl, a naopak už to bral s humorem a zároveň se smál nad ubohostí mužů, kteří se vůbec opovážili na něj promluvit, neboť v jeho očích se jednalo o bezcenné a bezvýznamné muže, kteří Lucasovi nesahali ani po kotníky.
Po smrti hraběnky ale na panství Lottwayů nebyla žádná absence žen, Lucas měl pod svou střechou hned dvě své sestřenice; Isabellu Orsini z Trimu, a Avyannu Thorn z Vorau. Po Lucasově účasti na Tardorských slavnostech v Howe se k nim také připojila i Sylvia Lanett z Coalfellu, kterou ochotně přijal pod svá křídla jen, aby později měl navrch nad Joachimem Lanettem, který hraběti nepadl zrovna do oka. K trojici mladých dívek později přibyla i Lucasova další sestřenice, Elisandra Dalton z Porta, avšak kromě toho, že měl hrabě pod střechou hned čtyři mladé a krásné dívky, se jeho oči upíraly také ke Caisteru - hned dvě Osbornovic děvčata dokázala ovdovělého hraběte zaujmout; jak samotná sestra hraběte Osborna, tak také jeho sestřenice. Lucas byl až doposud zvyklý na urozené dívky, které vyrostly v přísných pravidlech a neopovážily by se hraběti říci jediné chybné slovo, i proto ho jistá vzpurnost květin z Caisteru láká a přitahuje, a jen Bůh ví, zda se svobodnému hraběti zaryjí do hlavy, nebo ho brzy omrzí jako spousta dívek a žen před nimi.
