D'AUVERGNEOVÉ Z DUNWICHE​

​

d’Auvergne je rod s dlouhou historií a tradicí. Nejstarší předci hodně kočovali. Cestovali přes mnohá území, než se vůbec usadili. První d’Auvergnové byli velmi vzdělaní a na svých cestách své poznatky zapisovali do knih, proto je jejich minulost poměrně dochovaná. V jejich sídle je tak jeden z největších pokladů, totiž nezměrně velká knihovna, ve které se lehce ztratíte. Najdete zde knihy o jazycích, zvěři, bylinách, hvězdách, ale i sepsané sbírky příběhů dávno zapomenuté většinou lidí.

Sídlo bylo vystavěno na zlaté žíle, tak vlastně rod přišel k majetkům a dnes je pod sídlem mnoho záludných chodeb. Jedna z nich vede až ke stájím a nachází se zde také rodinná hrobka.

Největší rodovou tradicí bude pravděpodobně jejich provázanost s koňmi. Současně je to také hlavní ekonomická parketa, totiž prodej koní, pořádání lovů a různých turnajů. Každý d’Auvergne je od narození symbolicky propojen s hříbětem, které se narodilo časově nejblíže. Podle staré pověsti se na tom samém koni d’Auvergne sveze i na jeho poslední cestě do nebe. Pokud tedy pán zemře dříve než kůň, je zvykem koně zabít, aby mohl duši odvézt na onen svět. Koni se dá poslední jídlo, do kterého je přimíchán jed, který koně uspí spánkem, ze kterého není návratu. I přes tuto tradici se nenechte mýlit, d’Auvergnové jsou zarytými křesťany.

Kromě koní mají na svých pozemcích pár velkých bavlníkových polí, mezi nimi se pase stádečko ovcí a tak nebude překvapením, že další jejich peněžitou vzpruhou je výroba látek. Rod s nimi obchoduje, ale některé si nechává, skupuje jiné a tak pod rukama švadlen v domě d’Auvergnů vznikají jedny z nejkrásnějších šatů které v Halburnu vůbec seženete.

Rod byl vždy proslulý nejen pro koně a knihy, ale i pro diplomatické schopnosti a ačkoli je nynější pán rodu válečník, konfrontacím se snaží vyhýbat. Naopak je ochotný navazovat výhodná spojenectví ve kterých vidí potenciál. 

​

Hawk