Osborni z Caisteru

„Není růže bez trní.“

 

Rod Osborneů o sobě nikdy nedával příliš vědět, a tak jsou poznatky o jeho počátcích na území Caisteru poněkud nejasné. S největší pravděpodobností se díky dobrým obchodním strategiím a sázkou na obohacení života i toaletních stolků šlechtičen růžovými parfémy stal jedním z nejbohatších rodů na caisterském území, přičemž si výhodnou sňatkovou politikou s významnějšími rody později zajistil i svou vlastní suverenitu a dědičný hraběcí titul. Co se sňatků týče, velmi často urození muži z tohoto rodu sahají po vhodné manželce za hranice Halburnu, což umožňuje především strategická pozice území u hranic s Lafkou. Ta je navíc jedním z klíčových obchodních partnerů Caisteru v oblasti nerostného bohatství, jehož těžba není v horách na západě území sama o sobě nikterak výnosná a hraběcí pokladnice se na ni tudíž ani životně nespoléhá.

Rodové jmění a díky tomu i celý Caister utržil v průběhu let hned několik ran finančního charakteru, a především v poslední době není jeho ekonomická situace ideální. Vše započalo za hraběte Wilfreda, který pěstování růží a obchod s parfémy považoval za zženštilou formu obživy a snažil se vynést do popředí těžbu rud a výrobu oceli, takže nechal ležet lány růží ladem a prosazoval přísnou vojenskou službu, ovšem své vášni nakonec podlehl, když padl na bitevním poli během dvouleté války s Litvou. Zde mu po boku stál jeho teprve sedmnáctiletý prvorozený syn Raimond, který se záhy stal novým hrabětem, ovšem bez zkušeností a pevného vedení nebyl schopen zvrátit ekonomický kolaps, k němuž Caister odsoudil jeho otec. Jeho mladická neschopnost postavila území do svízelné situace a nebýt pomoci lafských příbuzných, pravděpodobně by tento okamžik znamenal pád rodu Osborneů. Raimond byl ve svých jedenadvaceti letech zasnouben s teprve tříletou lafskou šlechtičnou, jejíž bohatá rodina pomohla vyrovnat dluhy Osborneů a zároveň ustanovila jako hlavní podmínku sňatku znovuobnovení pěstování růží a výroby parfémů. Během Raimondovy správy Caisteru se povedlo obnovit věhlas rodu i přerušené tradice a ekonomika začala pomalu znovu vzkvétat. Hrabě Raimond Osborne se v pokročilém věku účastnil i šestileté války s Portem a Litvou. V té době měl již stářím podlomené zdraví a při pádu z koně si zlomil hned několik žeber, což pouze uspíšilo jeho skon. Po jeho smrti se správy území Caisteru ujal jeho prvorozený syn Bastian, jehož působení na pozici hraběte mělo krátkého trvání, neboť byl v podroušeném stavu vtažen do bezvýznamné hospodské rvačky a nešťastnou náhodou zabit. Role hraběte a nového pána Caisteru tak připadla druhorozenému synovi Raimonda Osborna, Williamovi. Ten se v současné době snaží znovu pozvednout ekonomickou situaci území i jeho politickou stabilitu, která byla značně narušena častými změnami v rámci spravujícího rodu.

 

HOSPODÁŘSTVÍ A TRADICE

Bohatství území spatřuje rod především v úrodných nížinách, kde se daří ve větším měřítku chovu skotu, jeho zpracování na maso značné kvality a také zpracování hovězí, či jemnější telecí, kůže. Mimo to se zde v menší míře pěstuje a zpracovává len, ale především se zde pěstují růže jako základ věhlasných caisterských parfémů, coby nejvýznamnější obchodní komodity. Osbornská růže, již si rod při svém společenském vzestupu dal i do erbu, je dominantou nádherných zahrad rodového sídla, i lánů růží pěstovaných ryze pro účely ekonomického charakteru. I největší caisterské slavnosti se odvíjejí od těchto trnitých krásek – Slavnosti růží, čas, kdy hrabě nechává do ulic města vyvalit sudy s vínem a vynést ošatky s chlebem, aby zdarma pohostil své poddané, zatímco ve svém sídle pořádá slavnost okázalejšího rázu pro šlechtickou smetánku. Osobnější tradicí je pak poměrně mladá, ale hezká svatební tradice, kdy je pro novou hraběnku vypěstována zcela nová růžová odrůda pojmenovaná právě po ní.

​

Ashkaari