top of page
251a779b9c18989595e26b6b03b6a252.png

William Osborne

Hrabě z Caisteru

15.3.1581 Halburn, Caister

f43f2983505e6b0b0f8fb16640c8c59d.png

Povaha:

Co bývalo, už není, a co přijde, to se teprve ukáže. Tak by se asi ve stručnosti dala shrnout jeho osobnost, která si během let prošla mnoha změnami, a ne vždy to bylo k lepšímu. William byl už od malička zamlklé dítě, co se místo slov raději uchylovalo k činům, ale v posledních letech se ve své málomluvnosti ještě více zatvrdil, a od smrti své první ženy a prvorozené dcery se jen málokdy donutí k úsměvu. Je to bručoun, nebaví se ani ve společnosti a prakticky se jí vyhýbá, pokud jeho osobní přítomnost není vyloženě nutná. Když už mluví, tak mluví k věci a vcelku upřímně a nepotrpí si na žádné parádičky nebo mazání medu kolem pusy, ostatně nebyl nikdy vychováván jako někdo, kdo jednou bude muset jednat s okolními hrabaty a číst význam jejich slov mezi řádky, zatímco svá sdělení bude podobně zahalovat do mlhavého oparu náznaků. Když řeší problémy, přistupuje k věci ryze prakticky a pokud možno co nejvíce efektivně, ačkoliv si nikdy nemůže být jist, zda jeho taktika vyjde nebo ne. Málokdy hraje vabank, potřebuje mít jistotu, že i kdyby se něco nepovedlo, že důsledky nebudou příliš vážné a ztráty závratné, ať už jde o životy nebo o peníze. Je to prostě přesně tak, jak to vyznívá, William je racionální muž, který zanevřel na existenci citů, protože mu život ukázal, že jejich investice do vztahů je příliš riskantní a bolestivá záležitost. Není to tak, že by byl naprosto bezcitný, že by se snad vyžíval v bolesti jiných nebo jim dokonce bolest působil s radostí. Jeho otupělost k emocím působí až nepřirozeně zvláštně a těžko říct, jestli to někdy něco nebo někdo změní. William se totiž přemýšlení o budoucnosti děsí. Navzdory tomu, že působí jako osoba, kterou nic a nikdo nezajímá, je velmi zodpovědný a loajální jak ke koruně, tak ke křesťanské víře, a jakýkoliv větší problém svých poddaných, který ohrožuje stabilitu území, řeší osobně. Nezřídka se tak stane, že je možné hraběte vidět, jak v obyčejné lněné košili pomáhá odklízet popadané stromy, opravit cestu či střechu, nebo provádí jiné, zcela nešlechtické, práce.

 

Minulost:

Druhorozený syn hraběte z Caisteru se narodil do deštivého březnového rána a vykouzlil úsměv na tváři nejen své matce, ale i otci. Zatímco staršího, prvorozeného Bastiana otec držel zkrátka a počítal s ním jako se svým dědicem, malý William – Liam, jak mu něžně přezdívala matka – toho moc za povinnost neměl. Starší sestru rodiče zaslíbili duchovnímu životu v klášteře jako projev oddanosti víře, což podporovali i štědrými dary církvi, a William tak měl poměrně velkou volnost v tom, jaká by v budoucnu měla být jeho role. Dostalo se mu řádného vychování i vzdělání, cvičil se v šermu po boku staršího bratra, ale vždy na něj byly kladeny mnohem menší nároky. Měl se oženit, rozmnožit tak rodinné jmění i jméno rodu, ale víc se od něj vlastně nečekalo. Zatímco Bastiana otec oženil s halburnskou šlechtičnou, Williamovi vybral urozenou dívku z Moltenu, se kterým chtěl navázat obchodní vztahy. Williamova svatba s Ninette de Chalon se odehrála v zastoupení, takže sotva devatenáctiletý ženich svou ženu uviděl až dva roky po svatbě a jen těžko si k sobě hledali cestu. Postupem času se však naučili jeden druhého respektovat a vážit, ačkoliv o lásce se mluvit rozhodně nedalo. Tu však oba silně pocítili ke svému prvorozenému dítěti, dcerce Catherine, která se stala sluncem Williamova života. Dlouhé noci jí vyprávěl o tom, co všechno ji naučí, jaké šaty bude nosit a s kolika pohlednými mladíky bude tančit na hraběcích slavnostech, ale osud mu nedopřál se z dítěte těšit dlouho, protože byl společně s otcem jakožto druhorozený, a tudíž i postradatelný, povolán do bojů v šestileté válce s Portem a Litvou. Dva roky strávil mimo domov, byl svědkem otcova pádu z koně a také pomalu chátrajícího zdraví, které nakonec vyústilo v jeho smrt. William se těžko smiřoval se svou bezmocností a zachmuřil se, víc si šlechtického života neužíval a rozhodl se stáhnout i s rodinou do ústraní. Tři roky žil spokojeným životem na odlehlém skromném panství na úpatí hor, než se přes království přehnala drtivá morová rána. Drobné tělíčko sedmileté Cathy nápor nemoci nezvládlo a žalem stižená Ninette podlehla moru o dva týdny později. William proklínal všechno a všechny, uzavřel se do sebe a z dobrovolného vyhnanství na odlehlém panství prakticky nevycházel. Dům chátral, pole zarůstala pýrem, ale nic z toho nemohlo Williama z jeho katatonického stravu vytrhnout. Když po dvou letech odmítl přijmout posla se zprávou o Bastianově nehodě, musela ho z jeho nory vytáhnout starší sestra v klášterním rouchu, aby byl vůbec ochoten naslouchat tak absurdní historce, která se však ukázala být pravdou. Bastian se z žalu nad dalším samovolným potratem své ženy opil v krčmě natolik, že se připletl k hospodské rvačce a skončil nabodnutý na zlomené noze dřevěné židle. William se stal novým hrabětem a zároveň trnem v oku své švagrové, která nedokázala snést pohled na někoho tak nekompetentního na místě svého zesnulého manžela. Anebo to bylo tím, že ji kdysi dávno William odmítl vzít na své lože?

Ostatní:

  • Má rád sladké. Hodně. Prostě mu neodolá.

  • Je poměrně dobrý šermíř a jezdec, ale se střelbou má potíže, neboť trpí slabší formou krátkozrakosti.

  • Svému zesnulému bratrovi nedokáže odpustit, že se nechal tak hloupě zabít, a on teď kvůli němu musí spravovat panství.

  • Nemusí se se svou švagrovou, vdovou po Bastianovi. Ta ze své neschopnosti donosit dítě viní Williamovu zesnulou ženu, která ji kdysi dávno údajně proklela pomocí pohanského rituálu, neboť na ni žárlila.

  • Vážně nemá důvod se usmívat, ani na sebe do zrcadla.

  • Mimo rodného jazyka ovládá i lafštinu, za což vděčí své matce, a díky své první ženě i moltenštinu.

Ashkaari

 

bottom of page