Atwoodové z Caefallu​

„Laesa repugnat ovis.“ - „I ovce se brání, je-li napadena.“

 

V poměrně krátkém čase dokázal nynější hrabě Atwood tuto zemi přetvořit v kvetoucí krajinu, jejíž sláva vydržela až do nynější doby. Ačkoli se Caefall nemůže pyšnit výhodnou polohou ani vysoce úrodnou půdou, daří se na jeho rozlehlých polích mnohým plodinám, nejvíce ječmeni a žitu. Zdejších lesů je v hojné míře využíváno především pro domácí spotřebu jako topiva v zimním období, případně coby stavebního materiálu. Tím naprosto nejvýznamnějším odvětvím je však výroba kůží v koželuhu. V nejvyšší kvalitě se zde vyhotovují nejen uzdy, řemeny, kožichy nebo sedla na koňské hřbety, které potřebuje každý v Halburnu, kdo vlastní koně, ale především i produkty ševcovské práce, tedy boty. Právě na tom ekonomika Caefallu profituje zdaleka nejvíce. Díky nezanedbatelnému pásu pobřeží zde hraje významnou roli také rybolov, jehož přičiněním je domácí trh pravidelně zásoben množstvím čerstvých ryb a jiných darů moře, které však pokryjí pouze malou část potřeb Caefallu.  Rozsáhlé louky poskytují krmivo početných stádům dobytka, zdaleka nejčastěji jsou zde k vidění krávy a kozy, zatím co v lesích se daří vysoké zvěři.

Po odebrání titulu tehdejšího hrabětě Bastiana, převzal svrchovanou moc nad územím jeho baron Joshua Atwood, který díky koruně se mohl pyšnit nově nabytým titulem hraběte a za jehož vlády došlo k rozvoje zvláště koželužství. Díky vzniku nových výrobních kapacit po celém území a rostoucímu vývozu do celého království si Caefall si konečně zajistil pevné místo na výsluní, utvrdil svoji pověst předního producenta výše zmíněných komodit a získal mnohem výhodnější pozici mezi ostatními kraji. Za zmínku stojí také tradice, jež ve zdejším hrabství existuje. Podle ní by měl každý člen rodiny Atwoodových bez ohledu na pohlaví, dokázat vyrobit jeden pár bot.

​

LouveLucy