Povaha:

Na první pohled zcela obyčejná dívka, která pokorně plní každé přání svého milovaného otce, v hloubi duši však nepoddajné děvče, které má svou hlavu, i když ví, kdy je lepší sklopit oči a jen mlčky poslouchat a dělat, co se jí řekne. Katherine je svérázná, tvrdohlavá, mnohdy s ní není rozumná řeč, když si něco umane, ale taky moc dobře dokáže rozlišit, kdy si může něco dovolit a kdy naopak by měla poslušně držet pusu a dělat to, co se jí poví. Má skvělé vychování, rodiče si dali záležet, aby nebyla v ničem pozadu, už od dětství jí vštěpovali do hlavy, jak by se měla správná lady chovat, co vše musí umět a naopak, o co by se neměla vůbec zajímat. To však neznamenalo, že se o některé zakázané věci nezajímala tajně, přece jen zakázané ovoce nejvíce chutná. Když jí byly pouhé čtyři roky, hrála se s tehdy mladým Connorem u kotce se psi a protože byla malé dítě, nepozorností ji jeden ze psů kousl, tak nešikovně, že jí do dnešního dne zůstala jizva na levé dlani a i když je malá, má to stále jako vzpomínku, která však není vůbec radostná. Miluje vyšívání a knihy, u obojího by dokázala strávit dny, aniž by jí něco chybělo, naopak nesnáší hraní na hudební nástroj, i když hraje sama na housle. Její druhý rodný jazyk je moltenština, odkud pochází její matka, má nadání na jazyky a tak se naučila i trimsky a lafsky, i když se jí lafština nelíbí. Na svůj nízký věk má ve své hlavičce jasno, nechce zůstat trčet v ubohé vesnici, kde nemá možnost nikoho nového potkat a kde jsou stále jen jedni a ti samí lidé. Katherine miluje tanec, nádherné šaty i šperky a ani jedno se na vesnici nevyskytuje, proto je plně rozhodnutá udělat cokoliv, i nemožné, aby se dostala alespoň do města. I proto, když se dozví, že se vracejí do sídla je zpočátku nadšená, než jí otec oznámí hned dvě zprávy, které jí zničí veškeré naděje. Nerada plýtvá čas s lidmi, kteří jí nejsou k užitku. 

 

Minulost:

Sotva jeden viděl na konec kopce, když se nad údolím ve Forchesteru rozprostřela sněhová přikrývka a právě do tohodle počasí se narodila hnědovlasá holčička, která dostala jméno Katherine. Vyrůstala v sídle spolu s dalšími dětmi, co tam žili, včetně dětí od barona Rutherforda, s kterými so rozuměla, nejvíce si však rozuměla s Emily, která jí byla věkově nejblíže, zatím co ostatní byli o více než deset let od obou dívek. Katherine byla dcerou pouhého lorda, ale přesto se jí dostalo patřičného vzdělání jako takové Emily či Katherine Rutherfordových s kterými chodila na hodina, i přesto, že ona byla od nich ta starší. Naučila se číst, psát, počítat i hrát na hudební nástroj, který jí však nebavil, zalíbení však našla ve vyšívání a ve psaní smyšlených příběhů. Vždy měla bujnou fantazii a takhle si ji alespoň mohla zapamatovat, když ji přenesla na papír a uchovat. Když jí bylo 8 let, musela se na příkaz tehdejšího hraběte i s otcem a matkou odstěhovat do menšího domku u pobřeží u hranic s Northburry. Zpočátku trucovala, protože se jí ze sídla nechtělo, ale po čase si zvykla i na to. Měli vlastní dům, kde si byli pánem a pod sebou menší vesnici, kterou měli spravovat spolu s pár lány polí, Katherine nechápala sice proč museli pryč, ale neptala se. Pokaždé jí totiž otec odbyl s tím, že hrabě ví, co dělá a ať se už víckrát neptá a Kath se přestala ptát. Do dnešního dne netuší, co vedlo hraběte aby jim dal domek mimo sídlo, ale jak jí pověděl otec i matka, přestala se ptát. To, že byla v izolaci však nijak neušetřilo její studia, ba naopak. Právě proto, že měla mnoho času, otec najal učitele, který s nimi bydlel v domě a doučoval ji, aby nic nezameškala, naučila se i cizí jazyky na přání její matky, i když už dávno uměla moltenský jazyk, protože její matka odtamtud pocházela. Když bylo Katherine 12 let její matka dostala těžký zápal plic kterému podlehla a tak zůstala jen s otcem, který od té doby byl na ni mnohem více přísnější a vyžadoval, aby přidala i co se týče studií. Čím více však ji tlačil do učení, tím více se začínala vzpírat a odmítala se nadále učit. Nejednou byla za trest bez jídla. Postupně přicházela k pocitu, že v den smrti své matky nepřišla jen o ni, ale i o otce, který začal najednou k ní být chladný a pokud ji nenutil se učit, tak jej ani nevídala. Veškerý svůj čas trávila buď sama nebo s učitelem, kterému se svěřovala jako by to byl její kněz. Až postupem času zjistila, že vše, co mu pověděla, hned pověděl on otci. V době, kdy Halburnu hrozila válka přišel dopis od nynějšího hraběte Rutherforda, aby se její otec vrátil do sídla s tím, že jej posílá pryč, aby plnil své povinnosti vůči Forchesteru. To byla další rána pro mladou dívku, protože to znamenalo zase další stěhování, tentokrát zpět do sídla. Do sídla, které si už sotva pamatovala, kde už vládl zcela jiný hrabě, než kterého znala a navíc tam měla být sama, co by chráněnka jeho milosti, kterého si už sotva pamatovala. Tehdy se s otcem znovu pohádala, když jí ve vzteku pověděl, že stejně není jeho dcera a že její milovaná matka, kterou měla za svatou ulehla s jiným mužem, proto museli ze sídla pryč. 

​

Ostatní:

• Od malička nesnáší zvířata, za což může pes, který ji jako malou kousl a zanechal jí tak jizvu na levé dlani.

• Miluje vyšívání a čtení knih, mohla by nad tím strávit i dny.

• Ačkoliv hraje na housle, nesnáší to.

​

​

​

LouveLucy