Povaha:

Sylvia je mladá, energická a statečná dívka, která velmi často jedná pod vlivem svých emocí. Není jí cizí velká radost, ale ani velký smutek nebo velký hněv. Stejně jako její starší bratr Joachim si dokáže jít pevně za svým, ať to stojí, co to stojí. Na rozdíl od něj však nesnáší válku a násilí nebo cokoli, co by s těmito aktivitami bylo spojené. Sylvia soucítí s chudými, ale odsuzuje ty, kteří si dle ní za svojí chudobu můžou sami. Obvykle vyhledává spíše soukromí, nicméně jednou za čas se ráda pobaví na veřejné zábavě. S muži sice někdy trochu laškuje, ale své panenství si dle svých slov schovává až pro toho jediného, kterému u oltáře řekne své ano. Muži totiž často pohrdá, hraje si s nimi, a pak je odkopne. To však neplatí o těch, kteří jí padnou do oka a získají si její obdiv. Takové muže pak velmi obdivuje, tento její obdiv si však zaslouží jen hrstka lidí. Jedním z těch, které hluboce ctí a obdivuje, je i její starší bratr Joachim a ačkoli by mu to do očí nejspíše nikdy neřekla, v hloubi duše si moc dobře uvědomuje, že je to velmi chytrý a statečný muž a zároveň tak trochu i doufá, že její bratr s ní má jen dobré úmysly a myslí to s ní dobře. Na svůj věk je také velmi moudrá a často se jí svou inteligencí a slovními hříčkami podaří dostat mnoho lidí (a obzvláště mužů) do úzkých, což jí dělá velmi dobře. Přestože strávila nějaký čas v klášteře, rozhodně by sama sebe nezařadila mezi hluboce věřící. Boží existenci sice uznává a má pocit, že pobyt v klášteře jí pomohl Boha lépe poznat a pochopit, přesto však má tak trochu za blázny lidi, kteří se často modlí a čtou Písmo svaté. Věří totiž tomu, že daleko důležitější než modlitby jsou skutky. To jsou však jen její tajné názory, které si obvykle nechává jen pro sebe, ukryté před okolním světem. Svému domácímu studiu se věnuje velmi pylně, miluje především hudbu a umění. Etiketou pohrdá, dle jejích slov si jsme před Bohem všichni rovni, a proto bychom neměli činit rozdíly ani zde na zemi. Nicméně z úcty ke svému bratru a svému rodu pravidla etikety i přes své vnitřní pohrdání striktně dodržuje.

 

Minulost:

Sylvia se narodila jako páté dítě do rodiny Lanettů. Její matka se během svého těhotenství se Sylvií rozhodla vypravit do kláštera, aby požádala o zdraví svého dítěte. Svou dceru porodila neplánovaně v Howe. Sylvia již v dětství velmi přilnula ke svému staršímu bratrovi Joachimovi, na místo rodičů, s kterými tolik času netrávila. Když jí bylo sedm let, Joachim odešel do Moltenu. Sylvia zůstala se svými rodiči a sourozenci a věnovala se svému vzdělávání tak, jak se u dívky jejího původu sluší a patří. Když Sylvii bylo deset let, umírá její starší bratr Matias a Sylvia si pomalu začíná uvědomovat, stejně jako kdysi i Joachim, že svou rodinou víceméně pohrdá. Často píše svému staršímu bratru Joachimovi dopisy a prosí jej, aby se vrátil domů a nebo jí alespoň přijel navštívit. Její bratr však na její dopisy buďto neodpovídá vůbec nebo jsou jeho odpovědi záporné, a tak si Sylvia začíná s postupně přibývajícím věkem uvědomovat, že nejspíše ztratila posledního člověka, ke kterému její srdce v dětství přilnulo. Časem se proto namísto bratra, který je teď pryč, začíná upínat na svou starší sestru Bethany. Krátce poté, co Sylvia oslaví své šestnácté narozeniny, umírá její otec během povstání na Coalfellu. To Sylvii nechává poněkud chladnou, k otci nikdy příliš blízko neměla. Snaží se však i tak být oporou své starší sestře a hlavně matce, která smrt svého manžela nese podstatně hůře. Ne však kvůli tomu, že by jej tak milovala, spíše se bojí ztráty svého postavení a majetku. Sylviina matka Kaylin začne svou dceru podezírat z toho, že na veřejnosti dostatečně netruchlí a své ani matčiny nejisté budoucnosti či případné ztráty majetku či postavení se příliš neobává. Začne si dokonce myslet, že Sylvia má ze smrti svého otce radost, což není tak úplně pravda. Sylvii je to spíše lhostejné, ale i ona si po vyslechnutí špatné zprávy, že její otec je mrtvý, trochu poplakala. Na veřejnost si však vzala chladnou masku, neboť si stojí za svým názorem, že její otec není někdo, kdo by si její smutek zasloužil. Tomu však Sylviina matka nerozumí, a proto jejich vztah od te doby už zůstavá poněkud chladný, přestože se Sylvia snaží být tou nejlepší dcerou. Na svého staršího bratra Joachima v té době často vzpomínala. Jako by snad tak trochu vycítila, že její bratr se za svůj vlastní rod stydí, a proto svou rodinu vůbec nenavštěvuje. Často si tedy láme hlavu nad tím, zda se zlobí a stydí i na ní. Odpověď na tuto otázku nikdy zcela nenašla. V roce 1615 Joachim získává titul hraběte a matku i své sestry zve k sobě do svého nového sídla. Sylvia je nadšená, konečně bratra zase uvidí a bude si s ním moct promluvit. Její naivní očekávání se však rozplynou hned, jak dorazí na místo a Joachim jí i její starší sestře naprosto chladně sdělí, že je pošle hned druhý den do kláštera v Howe. Sylvia si se svým bratrem ani nestihne v klidu a soukromí promluvit, celou noc probrečí. Vnímá to jako obrovskou křivdu, myslí si, že Joachim se k ní zachoval krutě a velmi se na něj zlobí. Během pobytu v klášteře se její hněv ale postupně utiší. Sylvia se ve svém odjezdu z domova naučí najít i pozitiva, především to, že jí odloučení od rodiny naučilo velké samostatnosti. Joachimovi napíše několik prosebných dopisů, ve kterých jej žádá, aby jí dovolil vrátit se domů dříve, již po půl roce. Jelikož na Sylvii v klášteře nejsou žádné stížnosti, Sylvii se nakonec přeci jen podaří obměkčit srdce svého bratra, a tak se vrací domů. Má v úmyslu začít nanovo, s čistým štítem. Vůbec netuší, co od svého bratra může čekat, neviděla jej přece tak dlouho, když nepočítame ten jeden den, během kterého jí pouze sdělil, že musí odejít do kláštera. Nicméně je ochotná udělat téměř vše pro to, aby si s bratrem byli zase blízcí tak, jako dříve

​

Ostatní:

• Sylvia miluje procházky v přírodě a sbírání bylinek. Nové rostliny, které ještě nezná, si pak ukládá do svého herbáře.

• Miluje hudbu a hraje na několik hudebních nástrojů včetně houslí, loutny a šalmaje, zbožňuje také tance, malířství a sochařství.

• Na krku nosí křížek, který jí darovala její matka k pátým narozeninám. Snad nic na světě by jí nedonutilo k tomu tento šperk sundat, přestože s matkou v posledních letech příliš nevychází. Dává tím tedy nejspíše najevo, že si jí váží i přes všechny vzájemné neshody.

​

​

​

Grace