Lady z Caisteru

20.12.1586 Halburn, Howe

Povaha:

Lavinia byla za svého času klidnou, křehkou a obětavou mladou dívkou, která se podrobila naléhání ostatních a dospěla mnohem dříve, než si její dětská nevinnost zasloužila. Ze snadno přehlédnutelné, naivní černovlásky se postupem času stala střízlivá žena, která byla ochotná odložit všechny své dívčí sny pro své postavení a jméno rodiny. Vždy perfektní, bystrá, cílevědomá a ochotná splnit cokoliv se od ní očekávalo - leč veškerá její snaha byla po třinácti letech manželství zmařena. Lavinia je plná nejen smutku, ale především také vzteku. Cítí se ukřivděná a nespravedlivě trestaná za léta snahy a poslušnosti.  Ze své nenávisti vůči okolnímu světu si vykřesala odolnou masku, která brání její zlomenou duši. Její tváři velkou část dne vévodí nepřítomný pohled, se kterým působí, jako by zanevřela o veškeré dění kolem ní. Je hodně rezervovaná a pragmatická. Je si dostatečně vědoma svého nabytého intelektu a pokud je to třeba, neštítí se ho ostatním představovat. Se svým okolím komunikuje s obstojnou dávkou cynismu a ostrého sarkasmu. Jen ztěžka jí uvidíte se usmát a smíchu už pravděpodobně ani není schopná. Jen pouze díky zbytku empatie vůči ostatním necílí bolestivé urážky, kterými by snadno udeřila do toho nejbolestivějšího místa. Také dost zlenivěla; nemá zapotřebí se účastnit honosných plesů ani dlouhých procházek s ostatními šlechtičnami. Nejpohodlněji jí je v naprosté tichosti, s knihou a planoucím krbem před kterým se může o samotě utápět ve své sebelítosti. 

To poslední co jí zbylo je pouze výhodné spojenectví a dobré jméno rodiny, pro které se své upadající pozice v Caisteru nemíní vzdát. Také pohodlí a luxus. Lavinia má ráda šperky a líčidla, sic je nepotřebuje. Krátce po smrti manžela nosila černé závoje a škrabošky, od těch sice odpustila, ale aspoň bez výrazných stínů vychází ze své komnaty jen málokdy.

Minulost:

Ačkoliv kořeny Laviniina rodu sahají daleko za hranice Halburnu, tak v osudu malé, zimní dívky nikdy nebylo vepsáno opuštění břehů jejího rodného království. Lavinia se narodila krátce před Vánoci do hraběcího rodu z Howe, její otec byl v pořadí následnictví až druhý, tudíž linie jeho potomků nebyla tak vážená, přesto Lavinii nikdy nic nescházelo; jak by také mohlo. Ve své generaci byla v Howe první dívkou, tudíž první v pořadí na vdavky s co nejvýhodnějšími spojenci. K jejím zásnubám došlo už v jejím dětství, vše se tedy učila s předstihem, nejen pod dozorem matky, ale také otce, které pro jméno svého rodu a budoucí spojenectví usiloval o dodržení zásnub. I přes tak krátký čas se jí dostalo kvalitního vzdělání i výchovy. Propíchané prsty ze stovek hodin vyšívání se jí už dávno zahojily a její budoucí manžel nemusel mít během jejich tance strach z pošlapaných bot. Naučila se stát, chodit i sedět jako pravá lady; mlčet, když mlčet měla a mluvit, kdy se to od ní očekávalo. Místo dětských básniček se naučila ve dvou jazycích perfektně odrecitovat historii i zvyklosti rodu jejího téměř o dekádu staršího snoubence.

 V jejích pouhých čtrnácti letech, sotva se stala ženou, ji oblékli do bílé a přinutili říct své ano. V dětských očích Lavinie to byla láska na první pohled, avšak to se nedalo říct o Bastionovi, jehož myšlenky se obracely zcela jiným směrem, než k trávení času se svou mladičkou, hloupou nevěstou. Lavinia několik let trávila čas především o samotě, v knihách a dlouhém večerním čekání na svého manžela, jehož návštěvy se začaly stupňovat až když v Lavinii začínal vidět dospělou ženu. Pár následných let to byla dokonalá láska plná vzájemně recitovaných básní, darů a těšení se z krás slibné budoucnosti. Lavinia a Bastion měli dohromady dvě dcery, avšak ani jedna svým věkem nedokázala překonat hranici jednoho roku. V sérii několika brzkých i pozdních potratů přišli dohromady o další tři děti - všichni to byli chlapci. Pár se o potomka nepřestával snažit ani s Bastionovo nástupem do zděděné fukce, když už jejich skomírající vztah závisel takřka pouze na povinnosti soužití. Lavinia ze svých ztrát šílela, po každém ztraceném potomkovi truchlila dlouhou dobu, ale také si uvědomovala váhu povinnosti, kterou nedokázala splnit. Ve své zoufalosti se pokusila svést i Bastionova mladšího bratra, který Laviniu rázně odmítnul. K jejímu poslednímu potratu došlo krátce po uvedení Bastiona do hraběcí funkce; tehdy však nepřišla pouze o svého nenarozeného potomka, ale také o svůj titul a manžela, který manželčin již několikátý potrat proléval v taverně; tam se připletl do hospodské potyčky, která byla stejně hloupá a zbytečná jako Bastionova smrt, ke které ho přivedla špičatá, zlomená noha dřevěné židle. Lavinia se tak jako teprve mladá žena stala vdovou, patrně neschopnou počít, tudíž bez vyhlídek na jiné manželství. Do Howe se pro dobro spojenectví prozatím nevrátila a nikdy po tom ani nezatoužila.  

​

Ostatní:

• Po smrti manžela nosí převážně černé oblečení.  

• Podle caisterské tradice je po Lavinii pojmenovaná celá nová odrůda růží, ale bývalá hraběnka jejich vůni nemůže ani cítit.  

• Ovládá trimštinu. 

• Umí hrát na harfu, ale už léta se jí nedotkla. 

• Má ráda v menším množství silný alkohol, ale nepohrdne ani vínem.

• Zoufale touží po vlastních dětech. 

• Nemusí se především se svým švagrem a nynějším hrabětem. Stejně tak si nikdy nenalezla cestu ani k jeho zesnulé ženě Ninette; mohla za to závist, možná oboustranná, Lavinia tehdy měla výborné postavení. Ale Lavinia své švagrové záviděla především zdravou dceru Catherine a to tak moc, že ji v zášti nařkla z obcování s pohanskými bohy. Po smrti malé Cathy se Lavinia s Ninette už nikdy nestačily usmířit. Nebylo k tomu ostatně příliš důvodů.

​

​

​

Minorin