Povaha:

Lucinda je žena, která si velmi ráda užívá své nezávislosti. Po svatbě nikdy netoužila ani netouží, miluje svoji svobodu. Je také velmi tvrdohlavá a cílevědomá. V sídle u svého bratra se jí velmi líbí, navíc opravdu miluje svůj rodný kraj, Carran. Ráda se toulá po okolní přírodě. Také věnuje mnoho času vzdělání, učí se historii, cizím jazykům, zeměpisu. Nikdy neodmítne příležitost dozvědět se něco nového o cizích kulturách. Miluje čtení a často vysedává v knihovně až dlouho do noci. Zvířata příliš v lásce nemá, kromě svého barevného papouška, kterého dostala od otce, když byla ještě malá. Ten žije v jejích komnatách ve zlaté kleci a Lucinda ho naučila dokonce i mluvit. Jako správná žena si potrpí na krásné šperky a drahé šaty, což jsou věci, které jí dokážou vždy zlepšit náladu. Nerada se podřizuje mužům a vadí jí, když se nad ni povyšují. Pokud někdy v budoucnu bude svým bratrem donucena ke svatbě, je dost pravděpodobné, že to s ní její manžel nebude mít vůbec jednoduché a bude muset vynaložit mnoho času a úsilí na zkrocení její nespoutané povahy.

 

Minulost:

Lucinda se narodila jako třetí a poslední dítě Wadovi Bingleymu a Marii Lytteldon. Stejně jako její starší bratři převzala své příjmení po matce. S otcem si nikdy příliš nerozuměla, v jejích očích to byl primitiv, který se navíc ještě choval hrubě jak k ní, tak k jejímu staršímu bratrovi Raphaelovi. Dodnes si pamatuje, jak jí otec mlátil, kdykoli se rozbrečela, trochu si ušpinila šaty nebo třeba nedávala při výuce pozor a její učitel na ní žaloval. Věděla také o tom, že často bije i její starší bratry, snad ještě silněji, než ji, protože dle jeho slov by kluci měli vydržet více. A tak svého otce nenáviděla. Za to matku milovala. Dodnes si pamatuje, jak s ní ve volných chvílích vila na louce věnečky z kvítí, v létě se někdy chodily vykoupat k rybníku. Každý den před spaním jí matka četla. To Lucinda milovala, a tak si postupem času knihy zamilovala. Ale vždy, když ji otec uviděl s knihou v ruce, vrazil jí pár facek. On totiž zastával názor, že žena nemusí být vzdělaná. Stačí, když bude znát perfektně etiketu, naučí se tančit a provdá se za bohatého šlechtice. Ale Lucinda moc dobře věděla, že se zlobí i na Raphaela, když jej potká s knihou, a tak si myslela, že to je proto, že sám není příliš vzdělaný, a tak vzdělání nechce dopřát ani svým dětem, protože by na jejich vědomosti pak žárlil. To jí ale ještě více utvrdilo v tom, že se chce četbě věnovat i nadále, neboť byla velmi tvrdohlavá, a tak jí zakázané ovoce nejvíce chutnalo. Mladá lady si navíc časem zjistila, kdy bývá otec pryč a v tu dobu vždy zasedla ke knize a hltala jedno slovo za druhým. Jeden čas, když jí bylo asi 12 let, měla za vychovatele mladého kněze. Ten její lásku ke knihám ještě prohloubil, neustále jí dával doporučení na to, co by si měla ještě přečíst a ve volných chvílích, kdy nebyl otec doma, ji nechával číst si, za což mu Lucinda byla vždy vděčná. Tento kněz jí také naučil důvěrnějšímu vztahu s Bohem. Od té doby se Lucinda stala velmi věřící. Poté si ale její otec všiml, jak svého vychovatele zbožňuje a jak za ním běhá jako věrný pejsek, a tak jej ze sídla okamžitě vyhodil. Lucinda nikdy nepochopila, proč to udělal, ale domnívala se, že jí prostě z nějalého důvodu nepřál štěstí. Když zemřel, velmi se jí ulevilo a vůbec po něm netruchlila. Byla na svou matku opravdu hrdá, obdivovala ji, že zvládá správu celého panství. Právě někdy v tomto období svého života si ve své tvrdohlavosti usmyslela, že chce být tak nezávislá jako ona a že se nechce nikdy vdát. Velmi se totiž bála toho, že se k ní její budoucí manžel bude chovat tak, jako se k ní choval její otec. Ta představa ji děsila. Matčina smrt Lucindu velmi hluboce zasáhla, několik dnů dokonce odmítala vyjít ze svých komnat, kde celý den probrečela a i přes přemlouvání kuchařů odmítala pozřít byť jen jedno jediné sousto. Ale byla ráda, že se správy území prozatím ujal baron Cohen. Věděla totiž, že v něj matka vždy kladla velkou důveru. Když se vrátil Raphael domů, Lucinda zase našla svou ztracenou radost ze života. Ihned svému bratrovi skočila kolem krku, neboť jej poměrně dlouhý čas neviděla. S bratrem v sídle se jí moc líbilo, tak moc, že doufala, že se nebude muset nikdy vdát a stráví v Carranu celý život.

​

Ostatní:

• Nerada mluví o svém otci a když se jí někdo na něj zeptá, odvede téma hovoru někam jinam.

• Má ve zvyku chodit každý den na mši svatou.

• Muži většinou pohrdá a bývá na ně hubatá.

• Ráda se prochází přírodou, poslouchá ptačí zpěv a rozeznává jednotlivá zvířata.

• Neustále s sebou nosí herbář, ve kterém má už posbíráno mnoho rostlin.

• Nemá ráda lov a turnaje. Pokládá to za zábavu pro primitivy.

​

​

​

Grace