Povaha:

Lydia je mladé, upovídané děvče, které má o světě stále ještě poněkud naivní a zkreslené představy. Jedná se o dívku, jež má ve zvyku říkat vše na rovinu tak, jak to zrovna cítí, aniž by se ohlížela na to, co její neuvážená slova způsobí. Její upřímnost často hraničí až s hubatostí. Lydia se neumí příliš přetvařovat ani lhát. Obzvláště její blízká rodina ihned pozná, kdy mluví pravdu a kdy lže, neboť když někomu vypráví lži, okamžitě znervózní. Lydia má v oblibě jak své dvojče Victorii, tak svého staršího bratra Stefana. Ačkoli by na první pohled mohla působit dojmem, že nemá žádné hranice, není tomu tak. Člověk, kterého se bojí nejvíce, je právě její starší bratr Stefan. Není hloupá a moc dobře ví, že si toho ke svému bratrovi může dovolit opravdu hodně. Na druhou stranu ale dokáže vycítit i to, kdy už opravdu překračuje pomyslné hranice a v takovém případě se dokáže včas omluvit a všechna svoje pochybení napravit, neboť má opravdu strach, že by se na ní Stefan mohl rozzlobit. Nikdy jí nedělalo problém omluvit se nebo prosit o odpuštění, což se často neobešlo bez pláče, neboť když se Lydii její činy rozleží v hlavě, obvykle jich pak lituje. Lydia již od dětství milovala příběhy, které jí i její sestře vyprávěl jejich starší bratr Stefan. Lydia Stefana velmi obdivuje a to nejenom kvůli těm nádherným příběhům a jeho fantazii, která nezná mezí, ale především proto, že postupně začal tyto své příběhy sepisovat na papír. Zamilovala si i jeho básně. Navíc se velmi brzy naučila číst, neboť toužila po tom, aby si mohla bratrovy příběhy přečíst. Postupně se díky Stefanovým příběhům dostala i ke knihám jiných autorů a četbu si časem zamilovala. U knih stráví opravdu mnoho času, neboť literaturu naprosto zbožňuje. Četbu vždy vnímala jako únik před realitou, jako bránu do jiného světa. Lydia v sobě má již od od dětství zakořeněné, že ona je ta černá ovce rodiny. Rodiče jí často srovnávali se starším bratrem Stefanem i s Victorií a v Lydii ten pocit, že ona je ta špatná, zůstal dodnes. Často se snažila chovat vzorně a rodičům se zavděčit, poté ale vždy něco pokazila a zase byla jen ujištěna v tom, že to ona je ta špatná. Proto se Lydia často upínala ke svým knížkám, které jí přinášely útěchu. S bratrem Stefanem nejspíše mají společnou bujnou fantazii, Lydia je totiž děvče s takovou představivostí, že by jí mohla klidně rozdávat. Sní o veliké lásce a svého nastávajího si chce vyhlédnout a vybrat sama, tudíž kdo ví, zda nebude zklamaná, až se jednoho dne bude vdávat za toho, kterého pro ní Stefan vybere. Kromě fantazie je jí velmi blízká také tvrdohlavost. Když se pro něco nadchne, málokdo jí dokáže odradit. Bývá velmi samostatná a také introvertní. Pevně věří, že většinu věcí si musí udělat sama, neboť jí s tím nikdo nepomůže. Čas tráví nejraději sama, anebo pouze v přítomnosti svých nejbližších. K chudým nikdy neměla žádné předsudky. Často se k nim chová jako k sobě rovným a díky tomu se k ní můžou donést i nespokojené hlasy a reptání ohledně toho, co její bratr podle svých poddaných dělá špatně. Miluje vycházky, nicméně nejraději by na ně chodila sama nebo pouze v doprovodu svých nejbližších. Přítomnost gardistů nenávidí a kdyby to bylo čistě na ní, okamžitě by všechny gardisty pracující pro jejího bratra propustila, aniž by přemýšlela nad důsledky tohoto činu. Lydia je také velkou milovnicí zvířat, o kterých by nejraději nejen četla a mluvila, ale i se o ně starala. Z toho důvodu domů několikrát přivedla zraněné zvíře, například srnu nebo zajíce, což se jejím rodičům vůbec nelíbilo a o nějakém zachraňování raněných zvířat nechtěli ani slyšet. Lydia pak kvůli tomu dokázala trucovat i několik dnů.

 

Minulost:

Lydia se narodila do chladného podzimu jako první ze dvou holčiček, dvojčat. Dostala jméno Lydia, zatímco její mladší sestru pojmenovali Victoria. Lydia vyrůstala na Caefallu, který si velmi oblíbila. Jiné části Halburnu nikdy nepoznala, i když cestování je jejím velkým snem. Již odmala byla zahrnuta takovou výukou a péčí, jaká se na šlechtičnu sluší a patří. Její sestra byla ale ve všem lepší. Vynikala v etiketě, kreslení, ve hře na hudební nástroj, ve zpěvu i ve vyšívání. Lydia měla pocit, že vše, na co její sestra sáhne, jí jde. Zatímco ona sama vynikala leda tak ve zlobení, aniž by si něco takového přála. Tu se jí podařilo rozbít drahou vázu, jindy zase zničit si šaty nebo rozbít okno, když si s Victorií házela s míčem. Z toho důvodu si později začali myslet, že one je ta špatná, neboť jí to rodiče často připomínali. Když Lydii bylo trináct let, během jednoho roku zemřel její otec i matka, což nesla velmi těžce. Měla ale štěstí, že jí zbyla alespoň její sestra Victoria. Společně se pak na nějaký čas přestěhovaly k jejich strýci. Victoria se se ztrátou rodičů dokázala vypořádat lépe, i když i ona to nesla těžce, nicméně Lydia celou smutečnost snášela hůř. V tu dobu se úplně změnila. Vůbec se nesmála, nemluvila, ztratila o všechno zájem a skoro celé dny proplakala zavřená ve svých komnatách. Její strýc hledal způsob, jak jí rozveselit, proto se nakonec rozhodl, že jí naučí jezdit na koni, neboť věděl, že Lydia miluje zvířata. Jízda na koni Lydii skutečně zvedla náladu a Lydia si tuto činnost postupem času zamilovala. Obě sestry byly poté velmi rády, když se jejich milovaný bratr vrátil ze zahraničí a ony se mohly přestěhovat zpět k němu. I Lydia se nakonec zvládla přes smrt rodičů přenést, ale své nové záliby, jízdy na koni, se vzdávat nechtěla. Bála se ale, co na to řekne její bratr, a proto mu o tomto svém koníčku nic neřekla. Od té doby jezdí na koni tajně, většinou tehdy, kdy Stefan není v sídle, anebo je zaneprázdněn nějakou důležitou prací

​

Ostatní:

• Touží po tom cestovat a podívat se do jiných krajů Halburnu nebo i do zahraničí. Z toho důvodu přemluvila bratra, aby se mohla učit moltensky, trimsky a turesky.

• Nemá ráda jakékoli ruční práce, obzvláště pak vyšívání, které jí připadá nesmírně nudné.

• V dětství se sice musela učit hrát na cemballo, nicméně ona ten nástroj nesnáší snad jen o trochu méně než kresbu.

• Od svých třinácti let se učí jezdit na koni, její bratr o tom neví, protože se mu to bojí říct.

​

​

​

Grace