27.12. 1598, Lafka

Povaha:

Díky více jak desetiletému pobytu u dvora v Kamniku se jí dostalo řádného vychování ze strany své tety a také těch nejlepších učitelů, i když je nutno podotknout, že Katya nikdy nebyla pilná studentka, spousta věcí jí nešla, a co jí většinou nešlo, to jí nebavilo. I tak se ale zvládla naučit halburnsky, dokáže se dorozumět vorausky díky podobnosti jazyka s její mateřštinou, a kromě typicky dívčích dovedností, jako je vyšívání nebo tanec, se zvládla naučit i na klavír. Má melodický hlas, který jí byl očividně darován samotným Bohem, Katya totiž krásně zpívá, a nejednou musela stát rovná jako proutek a zpívat pro samotnou lafskou královnu. Na štěstí se jí skrze to zpěv nikterak nezhnusil, sama pro sebe si dost často brouká, ojediněle pozpěvuje slavné lafské písně, ale rozhodně od ní nečekejte, že se postaví a začne zpívat; toho měla až po krk v Lafce. Miluje hudbu, a i když měla tu šanci si poslechnout i zahraniční písně, je toho názoru, že lafská hudba je svěží, živá, veselá a krásně se na ni dá tančit, kdežto když poslouchala halburnskou či moltenskou hudbu, měla pocit, že snad kapela hraje na pohřbu a ne na veselce. Stejný názor zastává v módě, není fanouškem nejnovější moltenské či trimské módy, takové kousky ošacení na ní nenajdete, její šatník je plný lafských látek a střihů. Rozhodně si neodpustí ani šperky té nejvyšší lafské kvality, které taktéž pokládá za nejlepší, a že jich má Katya požehnaně; u dvora dostávala hezké, blyštivé šperky jako dary neustále, ale má jen pár vybraných, které jsou jejími oblíbenými. Když už jsme u těch darů, jednou dostala velmi netradiční, ale přesto nádherný dárek: dva papoušky, které pojmenovala Pat a Pip, dokonce je jeden čas nechala trénovat a pokoušela se je naučit mluvit, avšak Pip zvládá pouze pár vybraných slůvek. A je to právě Pip, který je společenštější a nechá se od Katyi hýčkat, kdežto Pat na nějaké pohlazení musí mít náladu; většinou totiž jen klove.

Katya se tedy dokáže více ztotožnit s Pipem, i ona je společenská, společnost rozhodně neodmítne, ale pokud jí začnete nudit, nebo vycítí, že s vámi nenalezne žádné společné téma, pak onu společnost opustí. Je jí jedno, s kým tráví svůj čas, pokud si s vámi má co říci, pak s vámi setrvá, nehledě na to, zda jste muž či žena, ačkoliv u mužů je Katya opatrná. Čas od času má noční můry o "lafských obrech" (královské rodiny), a často dělala společnost lafským princům (před kterými také utekla do Halburnu), má se tedy před muži na pozoru, obzvláště jí pak není příjemné, pokud je muž o dobré dvě-tři hlavy vyšší než ona. Sama Katya je poměrně nízkého vzrůstu a oproti mužům působí dost drobně, jako by se měla rozpadnout na tisíc malých kousků, když zavane vítr. Její drobnost ale neznamená křehkost: mějte na paměti, že Katye v žilách koluje lafská krev, a jen tak něco jí nesrazí na kolena. Je to poměrně vynalézavá dívka, která se snaží vyhýbat problémům, ale pokud už se v nějakém ocitne, snaží se z něj co nejladněji vyklouznout a nejlépe předstírat, že se něco takového nikdy nestalo. Katya je zcela nekonfliktní člověk, na první pohled sice může působit chladně, ale to je pouze dojem, jakmile na ni slušně promluvíte, pak zjistíte, že za tím chladným výrazem se skrývá hřejivý úsměv. Co se týče jejího chladného (a naprosto typického) výrazu, i když chladná není, pak si onu tvář udržuje i v případě, když jí něco rozzlobí nebo rozhodí; rozhodně se před vámi nezačne hlasitě vztekat, naopak: svůj hněv v sobě zadusí, a vypustí ho až v soukromí.

Minulost:

Katya se narodila hraběti Mikhailu Volkovi a jeho ženě Eloise z halburnského rodu Calliwellů jako druhé dítě, tři roky před ní se narodil chlapec, Aurelius, kterého otec začal okamžitě hýčkat, aby jeho syn a momentálně jediný dědic přežil nejkritičtější období života a dožil se dospělosti. Zatímco byl tak malý lord pod neustálým dohledem, jakmile se narodila Katya, nedostala žádné chůvy či kojné navíc, pro svého otce byla nepotřebný dílek, dcera, po které netoužil, a nebohé Eloise dával za vinu, že mu nedokázala dát znovu syna. A že se Aurelius stal jeho jediným legitimním dědicem; hrabě Volkov zanevřel nad svou ženou, nenavštěvoval její lože a na místo toho trávil čas v nejbližších nevěstincích. Katya byla od narození velmi neklidné a uplakané dítě, bylo těžké ji uspat, a pokud nespala, pak většinu času proplakala, a jak její chůva a kojná, tak také matka se pomalu smiřovaly s tím, že se roztomilé - leč uplakané - děvčátko nedožije prvního roku života. Už ale podcenily, že Katye v žilách kolovala lafská krev, jako dítě nikdy neochořela, pouze byla citlivější a dokázalo jí rozplakat téměř cokoliv, dokonce i její panenka, když nebyla správně učesaná. Katya si k rodičům a staršímu bratrovi nikdy nevytvořila pevnou vazbu: otec většinu svého času trávil mimo domov, matka se ke své jediné dceři nechtěla vázat, protože stále počítala s tím, že by její holčička mohla onemocnět a zemřít, a bratr... byl to prostě bratr, který dělal chlapecké věci, které se Katye zrovna nelíbily. Třeba jako když jí schovával její panenky, úmyslně rozbíjel oblíbené hračky a liboval si v tom, když Katya hlasitě plakala na celé sídlo, ne-li rovnou rodný ostrov, a štěstí, že se nevrlý hrabě nikdy nenacházel doma; kdoví, jak by svou nechtěnou dceru utišil. S přibývajícím věkem se její časté záchvaty pláče ještě stupňovaly, byla schopná se rozplakat i kvůli večeři, která se jí nelíbila, chůva na ni byla krátká a nedokázala ji utišit, a tak Eloise kontaktovala sestru svého muže, zda by se o Katyu nepostarala. A ta tak ve svých sedmi letech putovala z nepříznivého ostrova rovnou do hlavního města své země.

Její teta byla dvorní dáma samotné královny, ze které měla Katya od první chvíle strach; byla to velká žena, na její poměry až příliš velká, a často na ni ani nepůsobila žensky, a nejspíše to mělo účinek na její záchvaty pláče, které jí přešli. Děsivá lafská královna a pevná ruka tety udělaly své, Katya se uklidnila, a začala se pilně věnovat studiu i činnostem, které by každá urozená dívka měla umět. Jenže ani v tomto ohledu to s ní nebylo jednoduché; teta jí sice pořídila ty nejlepší lafské učitele, jenže Katya nebyla schopná se naučit jakýkoliv cizí jazyk, nešlo jí to do hlavy, a co se týkalo hraní na hudební nástroje, neustále se jí pletli prsty. Ani jedna ze stran to ale nevzdala, zabralo to nějaký čas, ale nakonec se Katya dokázala naučit alespoň halburnsky, aby ovládala rodný jazyk své matky, a dokonce se naučila hrát i na klavír. Na nic dalšího se neučila, trvalo jí jen dva roky přijít na to, jak se zachází s klavírem. V čem ale Katya vynikala, byl zpěv, kterého si povšimla i lafská královna, a lady Volkova jí tak často musela zpívat - a že ji to nebavilo. Katya brzy začala růst do krásy a rozkvétat jako nádherná jarní květina v přenádherných zahradách, čehož si povšimli i stále svobodní princové, kterým jejich rodiče nedokázali najít vhodné partnery, vzhledem k výšce, kterou podědili po své matce. Tehdy měla čtrnáctiletá Katya strach ze všech tří princů, kteří byli o dobré tři hlavy vyšší než ona, a Katya oproti nim vypadala, že by se sesypala jako domeček z karet, kdyby zavál vítr. Teta jí neustále nutila trávit s královskými syny čas, namlouvala jí, že by se mohla stát princeznou a možná budoucí královnou Lafky, kdyby se za jednoho z nich provdala. Jenže Katya tehdy byla duševně nevyspělá, ze všech tří mužů měla vzhledem k jejich velikosti strach, a trávit s nimi čas pro ni byly hotové noční můry, a tak si hodiny strávené v jejich společnosti začala přilepšovat po svém; přičichla k lafské vodce.

I když se vždy krotila, aby se neopila, pak pod jejím vlivem se ze zakřiknuté lady stalo veselé sluníčko, které se s princi dokázalo i zasmát. Nejednou jí ze strany tety bylo pohrozeno, že by ve svém věku takový nápoj neměla vůbec pít, ale Katya ho potřebovala, aby dokázala přežít ve společnosti těch lafských obrů, kteří jí naháněli strach. Když bylo Katye sedmnáct, obdržela zprávu, že její matka zemřela na horečku, otec o ni stále nejevil zájem a teta se tak rozhodla vzít její osud a budoucnost do svých rukou: navrhla tak králi, aby se Katya provdala za jednoho z jeho synů. Lafský panovník s tím okamžitě nesouhlasil, potřeboval čas na rozmyšlenou, a pravděpodobně by ke sňatku dříve či později došlo, kdyby se to Katya nedozvěděla. Jen představa, že by byla do konce života uvězněná v Kamniku, s těmi třemi děsivými obry, z nichž jeden by byl její choť, a tou obryní-královnou, jí děsila natolik, že se rozhodla svou vlast opustit. Otce sotva znala, matka byla mrtvá, a teta požadovala, aby se provdala za obra, jediné východisko tak viděla ve svém strýci, který žil v Halburnu. Katya svůj plán nikomu neprozradila, jednoho večera si zabalila všechny své věci, a časně ráno odcestovala z paláce pod důvodem, že chce opět vidět otce s bratrem a navštívit hrob své matky: ví, že má pár měsíců čas na to, než se její teta dozví, že nejela na Antillor, její domovský ostrov, ale do Berktonu, ke svému strýci, aby unikla sňatku s jedním z živoucích obrů.

Ostatní:

• Katya má, na rozdíl od jiných šlechtičen, netradiční mazlíčky; dva papoušky, které pojmenovala Pat a Pip.

• Každé ráno si dopřává jeden doušek lafské vodky, údajně na "lepší vstávání a trávení jídla".

• Jako správně vychovaná dáma sice pije čaje, v létě ovocné limonády a případně si dopřeje víno, ale ráda si se svou společností přihne právě lafské vodky. Ne, nesnažte se s ní držet krok, opijete se dřív než ona.

• Mnohokrát jí bylo řečeno, že má nebeský hlas a nebesky zpívá; začala to tak pokládat za zcela pravdivé.

• Miluje zimu a zasněžené krajiny, naopak nejvíce trpí v létě. Je zvyklá na chladnější a nepříznivé podnebí, horké dny jsou pro ni tedy utrpením. Katya má taktéž velmi světlou pokožku, a je pro ni snadné se během pár minut na sluníčku spálit.

• Potrpí si na lepších věcech a jistém luxusu, ve kterém vyrůstala, ale pokud má přespat v hostinci a lepší varianta neexistuje, pak neohrnuje nos.

​

​

​

Val