Povaha:

Sarkastický, domýšlivý, teatrální, velmi submisivní mladý muž. Na první pohled je Aurelius bez větších zástěrek hlupák s jednoduchým uvažováním. Díky tomu že byl rozmazlován jako prvorozený syn a dopřávali mu péči a bohatství si Aurelius našel zálibu v módě. Samozřejmě si dokážete domyslet, jak to muselo doma vypadat, když na to přišli. Tato záliba se ho drží dodnes. I přes to jak jednoduché má jednání, rozhodně není dobré ho v určitých situacích podceňovat. Tento hlupák má pokroucené uvažování a z něčeho co nebyl plán se plán najednou vyvine a on si připadá za naprostého génia, i přes to že jeho inteligence je údajně podprůměrná. V čem ale vyniká a snad si v tom i libuje je jeho slovník, který je na poměry šlechticů poněkud výstřední a nevhodná. Aurelius se za svůj život naučil většinu věcí jako prvorozený syn lafského hraběte. Jako malý ale nebyl nikdy fyzicky tak zdatný, jediná věc se kterou to uměl byl meč, kterému se nadále věnoval rekreačně. Aurelius popravdě vždy záviděl své sestře, ne zrovna to vyšívání, ale nauka hudby a elegance ho netradičně přitahovala. I přesto že je muž, je velmi zženštělý a upřednostňuje pozornost mužů, i když ženy mu taky neodmítne, bohužel se svou povahou jich za svůj život moc neměl. Kvůli těmto preferencím klesl v očích svého otce a byl zavrhnut i zbytkem své rodiny. Povahově je ale poměrně pozitivní, nemá rád konflikty, i přes to že se do nich nevědomky skrze prořízlou pusu dostává. Ne vždy je ale v roli otloukánka, tvrdá výchova otce ho naučila základní obranu, pěsti ale zpravidla nepoužívá, aby si nepoškodil klouby, upřednostňuje hmotné tělesa okolo sebe, když situace požehná tak i živé štíty.

 

Minulost:

Narodit se jako prvorozený mnozí považují za výhru v loterii, to bohužel nebyl Aureliuv případ. Už od mladého chlapce, kterého vychovával převážně vlastní otec nesplňoval požadavky ani v jediné činnosti, které na něj byly uvaleny. Za atleta jste ho považovat nemohli, od dětských let měl křehčí postavu, tenké nohy a svalstvo, nebo jakýkoliv tuk nabíral stěží. Pro muže, který měl jednou nastoupit na trůn lafského hraběte to nebyly ideální podmínky. Už jako dítě na něj postupem času začínali jak lidi na panství hledět skrze prsty, tak i lafští obyvatelé. Na veřejnosti to nikdo ale výrazně neprojevil, to jenom Aurelius si všímal neustálého šeptání a propalujících pohledů. Byl by to konec pro každého, kdo by se opovážil mluvit o prvorozeném špatně před vlastním hrabětem. Bohužel, i ten v tichosti nadával na vlastní neschopnost zplodit plnohodnotného muže. Jediná genetická vlastnost, která se na něm podepsala byla výška. Měří necelé dva metry, váhově se v pubertě taky vypracoval, ale nikdy to nebylo dostatečně na to, aby ho kdokoliv uznal. Právě tato nepříjemná věc, za kterou ani sám malý Aurelius nemohl, mu velmi pokřivila jeho dětství. Čím horší se zdál být, tím byl trénink tvrdší. Na jeho maličkosti to zanechalo jizvy a to jak fyzické, tak i psychické. Už jako dítě měl několik hlubokých jizev na zádech. Matka bohužel byla příliš submisivní, aby je jak jeho syna, tak dcery zastala.

Čím starší Aurelius byl a čím více času trávil s otcem, začínal pociťovat z jeho strany nenávist, která rok od roku byla víc a víc viditelná. Otec se mu okolo patnáctého roku nepodíval ani do očí a už se k němu ani tak nehlásil. Když měl Aurelius možnost, vždy zavítal do přírody, mimo hrady a mimo ty šeptače s pronikavým výrazem. Miloval přírodu, hory, výhled na svou krásnou zemi. Jediné co mu ten výhled kazilo byl lid, který se víc než podobal pracujícím mravenečkům. Právě tento okamžik ho donutil pozměnit svou dosavadní náturu introverta, který se vyhýbá společnosti. To utrpení, které prožíval každý den muselo skončit, něco se v něm přeplo a z dosud tichého chlapce se stala lafská drbna. Začal chodit ulicemi a se všemi se zdravit, nakupoval jen ty nejkvalitnější oděvy na zakázku. Čmáral si před lidem do pergamenu návrhy své nové róby, byl tím kým vždy chtěl být, bez ohledu na to, co si o něm ostatní mysleli. Dokázal to vypnout, přesunout do druhé nevyužívané hemisféry svého mozku. Toto období se král snažit utnout již několikrát, a i přes jakýkoliv fyzický trest svého malého prvorozeného nikdy nezměnil. Na rozdíl od své druhorozené dcery syna nechtěl mít víc na očích a vykopl ho z lafky za příbuznými do Halburnu. 

Aurelius dosáhl svého, i přes to že to nebylo jeho záměrem tak zjistil, že právě toto bylo ono sladké vysvobození a být sám sebou přináší ovoce. Život s babičkou v Halburnu nebyl kdo ví jak náročný, popravdě se to tam Aureliusovi líbilo. Jiný lid, jiný mrav, zde pro něj měla alespoň malá skupinka pochopení a on konečně zapadl. Začal studovat umění a šerm, který ho naučil otec bral spíše jako rekreační záležitost, to co nebylo z donucení se mi nakonec začalo zamlouvat. Šerm je přeci jenom sám o sobě taky elegantní záležitost, když umíte správně uchopit meč a stavit se v elegantní pozici. Jemnost hledal naprosto všude a i přes tuto preferenci ho začali zajímat brutálnější muži, s ostrými rysy a drsnou povahou. Svým způsobem ho to přitahovalo, velmi. Svou zálibu si oblíbil v moment, kdy to pocítil na vlastní kůži. Samozřejmě, jakmile se z chlapce stane muž, jsou mu dveře otevřené na vícero místech. Dalo by se tedy říct, že byl za malou chvíli v Halburnu docela proslaven v rámci svých zálib a činností.

Po nějaké době se ale opět sešel s vlastní sestrou. To že se nastěhovala k babičce v Halburnu bez vědomí vlastního otce ho opravdu pobavilo. Ten vztek očividně padl i na její bedra a on jí zde přivítal s otevřenou náručí. Bohužel, v minulosti si s k ní nevytvořil příliš pevné vazby, ale věděl že dnešním dnem se může všechno změnit. Po letech si k sestře našel cestu, i přes to že její povaha je kolikrát příliš nudná, rád s ní tráví čas, i kdyby to mělo být u sklenky vína. Jediné co nechápe na její maličkost je ta brutální neúcta k vlastnímu jemnému tělu, když do něj kope neustále tu smrtonosnou vodku z lafky. Aurelius s vodkou měl už mnoho zkušeností, ale nikdy mu nechutnala. On upřednostňuje dobré kvalitní víno, ať už je červené, bílé, nebo rose. V momentální situaci je tak nějak na volné noze. V případě požadavku zhotoví někomu garderobu na zakázku, ale že by měl stereotypní život naplněn povinnostmi, to se úplně říct nedá. Rád se baví, je ve společnosti, chodí do přírody, maluje a nebo si čte.

 

Ostatní:

• Módní guru a milovník umění.

• Nemá rád Pipa a Pata.

• Nezvládá nepořádek, dbá na hygienu.

• Profesionální pískač a městská drbna.

• Libuje si v kvalitním víně.

​

​

​

lucy