Povaha:

Co se týká jeho povahových rysů, je Edmond člověk pozitivní povahy a dobrého ducha. Vyniká bystrým úsudkem a vybraným chováním. Jeho přednosti jsou primárně společenského a intelektuálního charakteru. Jízdu na koni zvládá bez větších obtíží, ale s mečem či jinými zbraněmi umí zacházet jen velmi špatně. Jakýkoliv boj či prolévání krve vlastníma rukama je mu zcela cizí. Přestože sám nemá snahu nikomu vědomě škodit, není mu vyloženě proti srsti využít i nepříliš ušlechtilých metod pro naplnění vlastních ambicí a cílů. Zpočátku byl Edmond silně věřícím chlapcem s pevnými a neotřesitelnými morálními zásadami, jež mu byly od útlého dětství v Caisteru vštěpovány. Dospívání mimo domov ho však postupně naučilo, že ne všechna pravidla je nutné striktně dodržovat a že stačí jen zajistit, aby jejich porušování nebylo veřejnosti příliš na očích. Zjistil také, že jsou jisté tělesné požitky, které by si jako muž nemusel nutně odpírat. Na druhou stranu ale Edmondův životní styl nelze popsat jako bohémský. Alkoholu se příliš neoddává a je si vědom nutnosti plnit čas od času určité povinnosti vyplívající z příslušnosti k rodu a šlechtickému stavu. Jsou však jisté věci, jež si rád dopřává, mezi ně patří dobré jídlo, zvláště tedy makové koláče, pro které má velkou slabost. Má také v oblibě drahé oděvy či vonné parfémy té nejvyšší kvality. Obecně se mu líbí pohodlí a luxus, který si však na základě vlastních finančních možností nemůže příliš dopřát. Alespoň ne tak moc, jak by chtěl. Pokud vykonává nějakou práci či nepříjemné povinnosti, snaží se najít všemožné cesty, jak si tyto činnosti jakkoli zpříjemnit či za jejich splnění pro sebe získat nějakou výhodu, byť jen zcela nepatrnou.

Jeho další velkou slabostí jsou pohledné mladé dívky. V otázce jejich původu však Edmond není příliš vybíravý a dle jeho životní filozofie může i obyčejná služka poskytnout muži stejnou rozkoš v loži jakožto urozená dáma. Tak proč se tedy omezovat výběrem jen z jednoho koše, když k dispozici jsou rovnou dva. V jednom případě dokonce po několik měsíců uléhal s dámou o takřka dvě dekády starší, jelikož z toho pro jeho osobu plynuly jisté jen těžko přehlédnutelné benefity. Jednalo se sice o vdanou šlechtičnu, její muž byl však tou dobou již neschopen plnit jakékoliv povinnosti vyplývající z manželského svazku. Proto Edmond tento románek nikdy nepovažoval za zcela nemorální. K jeho smůle s ním však tato hraběnka i přes svůj zralý věk přišla do jiného stavu. To by samo o sobě nebyl až takový problém, kdyby se v záchvatu poblouznění z mladého lorda nechtěla rozvést se svým mužem. V ten moment se Edmond raději rozhodl ve vší tichosti opustit Molten, protože ho tam i přes mnohé výhody začínala lehce pálit půda pod nohama. Doufal, že se snad hraběnka z jejich krátkého románku brzy vzpamatuje a na jeho výkony v loži zapomene. Vydal se na cestu domů do Caisteru, kde se, jak teprve nedávno překvapeně zjistil, vlády nad hrabstvím ujal jeho starší bratr William. Měl v úmyslu urovnat vztahy s žijícími příbuznými, které dlouho neviděl. Od okamžiku, kdy opustil Lafku, jim o sobě dal vědět pouze v několika dopisech a to velmi stručně.

​

Minulost:

Jakožto od třetího syna se od něj nic významného neočekávalo a jeho přítomnost na území Caisteru nebyla nutná. Byl tedy ještě v téměř dětském věku 9 let poslán pryč z Halburnu na výchovu do zahraničí k blízkým příbuzným žijícím v Lafce. Tam se mu dostalo kvalitního vzdělání. Ještě téhož roku 1601 začala šestiletá válka s Portem a Litvou. Své příbuzné z Halburnu tehdy viděl naposledy. Edmond nijak nevynikal v boji či jiných disciplínách vojenského charakteru, velmi brzy v něm však učitelé objevili silné nadání a také zálibu v cizích jazycích. On sám si toho byl vědom a své vlohy dále patřičně rozvíjel. Studiu se mohl věnovat díky zpočátku štědré finanční podpoře rodiny. Pod jeho rukama prošel nespočet knih a spisů poetického, filozofického či politického charakteru, ty poslední jmenované však spíše poskromnu. Netrvalo mu dlouho, aby si uvědomil, že pouhé učení z knih nikdy v takové míře nenahradí živou řeč v praxi a osobní zkušenost. V době, kdy zásoba peněz určená pro podporu jeho studia byla téměř vyčerpána a na obzoru se stále zřetelněji rýsovala nutnost jeho návratu domů, sehrála v jeho osudu roli jistá náhoda. Setkal se s biskupem de Forza, jež byl tou dobou v Lafce na diplomatické cestě. Mimo jiných aktivit oficiálního rázu měl také na zdejší univerzitě několik přednášek pro studenty z významných šlechtických rodin, na což navazovaly filozofické disputace v užším kruhu.

Biskup v mladém Edmondovi kupodivu našel jisté zalíbení a po několika setkáních s ním přemluvil jeho opatrovníky, aby chlapce svěřili do rukou církve. Sám Edmond byl nadšen, když mohl v doprovodu de Forzy ve věku 16 let opustit Lafku a začít studovat v prestižním církevním semináři v dalekém Trimu (1608). Biskup po celou dobu nad mladým Osbournem držel ochrannou ruku a byl mu tím nejlepším možným mentorem. Když Edmond z této instituce po 2 letech na základě vlastního rozhodnutí odešel, dostalo se mu velké příležitosti působit u tohoto představitele jedné z významných trimských diecézí jako osobní asistent a zapisovatel. Tuto činnost vykonával další 3 roky a získal přitom velmi cenné zkušenosti. Dalo by se říct, že stárnoucí biskup byl pro něj až otcovskou figurou. De Forza rovněž působil v biskupské inkvizici, Edmond tedy mohl být svědkem mnoha výslechů a soudních jednání vedených za účelem potrestání heretiků proviněných proti církvi. Vzhledem k jeho zálibám však stále více vnímal to, že je předurčen spíše pro světskou kariéru a že jeho předešlá volba byla správná. Tou dobou se také seznámil s urozenou dámou z Moltenu, hraběnkou Graciellou de Sussa. Ve službě u biskupa de Forza však zůstal až do jeho smrti v roce 1613. Místo cesty domů se tehdy vydal právě do Moltenu, navštívit zmíněnou hraběnku, se kterou o něco později měl dočasný milenecký poměr, jež trval několik měsíců.

​

Ostatní:

• Neodolatelně miluje makové koláče a mnohé další druhy sladkého pečiva.

• Hovoří plynně lafsky, trimsky a také velmi dobře moltensky.

• Sbírá všemožné učené knihy a spisy známých myslitelů.

​

​

​

Jezevec