Povaha:

Doby, kdy bývala naivní lady, která si malovala pohádkový život v bohatství a láskyplném manželství, má již dávno za sebou. Život na okraji moltenského dvora ji ocelil natolik, že přišla o iluze jak o manželství, tak o tom, jaké postavení jako žena může zaujímat. Pochopila, že nejlepší cestou ke klidu a jakési spokojenosti je býti pokornou ženou, která zná své místo a ví, co si může dovolit a kdy držet pusu a krok, i když se s tím ne vždy její myšlenky shodují. Nečiní jí problém tuto roli ve společnosti odehrát a skousnout vlastní hrdost, i když občas ráda vystrkuje růžky. S tím se pojí i to, že již není ani ženou nevinnou. Když si tím nakloní na svou stranu nějakého muže, vykouzlí na tváři i ne až tak nevinný úsměv. Není však povolnou ženou a  rozhodně neulehá na lože s jakýmkoliv mužem. Měla pouze jednoho milence a to svého manžela a zakládá si na tom, aby případné laškovné úsměvy zůstaly pouze úsměvy. Ke svým blízkým je vřelá a váží si upřímného zájmu, který se stejnou upřímností oplácí. Pouze ti vědí, že lady s andělskou tváří občas dělá v soukromí jako čert a že její pohyby a slova nejsou tak uhlazená, když začne házet věcmi po komnatách a mezi zuby drtit nadávky v nejrůznějších jazycích.

Jako každá žena se ráda rozmazluje, ať již šperky či šaty z těch nejlepších látek. Věří tomu, že si člověk tvoří obrázek o ostatních na základě toho, jak se sám prezentuje, proto dlouhé hodiny dbá o svůj zevnějšek a po zbytek času se snaží pilovat své vzdělání, aby pokud možno vynikla nad případnými sokyněmi. Jako baronka si uvykla žít na vysoké nerada a jen nerada by se svých standardů vzdávala.

 

Minulost:

Narodila se v Lartonu lordu Leightonovi jako druhé a poslední dítě. Byla od malička opečovávanou dcerou, u které se dbalo na tu správnou výchovu. Přeci jenom pro ně představovala především možné spojenectví skrz její sňatek a otec si přál, aby byla co nejdokonalejší a vytloukl tak z toho co nejvíce, když za něj bude muset zaplatit věno. Učila se tedy etiketě i jazykům, stejně tak umění, které jí bylo dovoleno studovat v širokém spektru a v pozdějším věku se sama rozhodnout, které odvětví ji zajímá, aby do něj vložila patřičnou vášeň a srdce, aby bylo osobité a ne tuctové, jako vynucené studium. Zatímco rostla do krásy, její rodina pilně vybírala jejího budoucího chotě a využila k tomu konexe moltenských příbuzných. V jejích deseti letech se jim poštěstilo a Lissette byla zasnoubena s moltenským baronem, který byl jejich stálým zákazníkem v jejich vyhlášeném chovu koní a o čtyři roky později za něj byla provdána. Ne, že by měla na výběr. Její sňatek jí byl oznámen, když se její otec vrátil z obchodní cesty z Moltenu, kde za ni vyslovil její ano, jakmile se stala ženou. Bylo jí dopřáno ještě pár měsíců v její domovině na rozloučení, než odcestovala do Moltenu za manželem, kterého nikdy neviděla.

A že sňatek to byl vskutku.. zdvořilý. Baron, který působil u moltenského dvora se netajil tím, že se mu vzhledově vskutku zamlouvá, ale tím jeho zájem končil. Byla jí uložena úloha mlčet a usmívat se a vychvalovat před šlechtou svého muže, i když na sebe u večeře sotva promluvili a nejedou ji v opilosti uhodil. Navíc se časem ukázal být majetnickým mužem, když smetl ze stolu jakékoliv návrhy jeho rodiny, že by se Lissette díky svému vzdělání a kráse mohla pokusit postupovat u dvora výš a stát se dvorní dámou. Nechtěl se s nikým dělit. Jeho majetnické sklony ještě zesílily, když přišla do jiného stavu. Mladinká nastávající matka začala doufat, že možná, když mu porodí potomka, v ní najde její muž zalíbení a jejich vztah se stane opravdovým, že přestane být pouhým divadlem pro oči druhých. Jak šeredně se spletla. Když jedné zimní noci přivedla na svět zdravého syna, její choť nabyl dojmu, že je veškerým manželským povinnostem učiněno za dost a ztratil o ni i tu špetku zájmu, který k ní choval. Místo toho se začal vyžívat ve společnosti jiných žen ode dvora. Jejím úšklebkům či lítostivým pohledům čelila na každé slavnosti, když jedna milenka střídala druhou a baronka stále nebyla znovu v očekávání. Proto nepociťovala nějaký zármutek, když jí bylo oznámeno, že byl její manžel zavražděn žárlivým manželem jedné ze svých milenek a kvůli absenci dostatečné míry smutku ve společnosti začala být rodině zesnulého chotě nepohodlná. Spojila se tedy s jejími příbuznými, kam ji tiše uklidili. Jejího syna jí však odebrali, přeci jenom to byl dědic.

Následující měsíce byla v péči svých příbuzných. Během té doby se seznámila se svým bratrancem Adrianem, který u nich taktéž přebýval. Strávili spolu poměrně hodně času a jeho přítomnost a jisté ťulpašství ji pomohlo překonat smutek nad ztrátou svého syna. Později se však rozhodl Molten opustit a vrátit se zpět do své rodné země. Další měsíce, naplněné klidem, o něm nic neslyšeli, dokud se k nim nedonesla zpráva oznamující, že se její bratranec stal hrabětem, což vyvolalo údiv i jisté obavy u ní i příbuzenstva. Přeci jenom všichni vědí, jaký je a tak se rozhodli, že návrat Lissette bude dobrým krokem, jelikož je díky svému manželství ta otrlejší z nich a mohla by být Adrianovi k užitku.

​

Ostatní:

• Kromě Halburnštiny ovládá díky svému manželovi i Moltenštinu a mluví i Trimštinou.

• I když její zpěv zní jako krákání havrana, umí hrát na housle, i když se nejvíce věnuje malbě.

• I přes popularitu lartonských koní, není na nich jezdit. Nikdy necítila potřebu se to naučit.

​

​

​

Gabrielle