17.1. 1597, Halburn, Lybster

Povaha:

Není to žádná křehká dívenka, i když tak může působit, jen tak něčeho se nebojí, dokáže se dívat na věci, u kterých by se jiným zvedal žaludek, ale jí ne. Avšak nepochopte to špatně, to, že zvládá pohledy na nehezké věci ještě neznamená, že se jí to snad líbí sledovat, to vůbec ne, jen má pěkně silný žaludek a dokáže tak v mnohých situacích zachovat chladnou hlavu a najít řešení. Jen tak ji něco nerozptýlí a ani nevyvede z míry, dokáže ve stresových situacích přemýšlet, a i když ještě tolik situací neměla, prožila si zrovna dvě, u kterých bylo třeba mít chladnout hlavu. Když umírala její matka a později i otec. Její matka se otrávila nějakou houbou a začala zvracet krev, Sheila byla u ní jako první a taky u její postele strávila celé dny a noci. Věnovala ji veškerou péči, které nebyly mnohdy hodné lady, pomáhala totiž služebným matku krmit a umývat, jelikož několik týdnů díky otravě nebyla schopná vstát z postele. Sheila tyhle věci nepovažovala za nic odporného, jelikož to brala jako přirozenou věc, která se stává a vlastní matky se neštítila. Díky tomu se naučila jak pečovat o člověka, který je odkázán na lůžko a taky nějaké základy ohledně ošetřování, což jí začalo bavit a začala se tomu věnovat. Opravdu jí nevadí se ušpinit, ale není to žádná špindíra, o svůj vzhled dbá, jelikož její matka ji vždy učila, že žena musí vypadat krásně a starat se o sebe. Dostalo se jí toho nejlepšího vychování jako i vzdělání, byla vždycky pozorná a pečlivá, chtěla být vzdělanou ženou, jelikož se jí nikdy nelíbilo, jak bylo v tehdejší společnosti s ženami jednáno, chtěla by se mužům aspoň v něčem rovnat a tak i teď stále studuje, čte knihy a učí se jazyky. Je laskavá, ale ani si nenechá nic líbit, takže když se k ní někdo nechová hezky, dokáže to dotyčnému oplatit. Miluje cestování a objevování nových věcí, sama si píše deník, ve kterém má různé poznatky a poznámky ať už se jedná o zápisky z lékařství a bylin, nebo poznámek o cizích jazycích.Oblíbila si také velice historii, kterou se odmalička pilně učí. Je velice trpělivá, nikdy se totiž nevzdává a když něco dělá, dá do toho všechno. Neodejde od rozdělané práce, když se něčemu věnuje, tak naplno a nepřestane, dokud není hotová. Také je velice tvrdohlavá a zdá se, že by se nemohla měřit ani s kusem kamene, protože její umanutost jež až příliš silná a téměř nikdo ji nedovede přesvědčit, aby s něčím přestala. Ráda se vytahuje svými vědomostmi, miluje totiž ten mužský pohled, když ukáže, že toho ví daleko víc než samotný muž a když vidí jeho rozpaky. Možná jí nebylo dovoleno věnovat se šermu, který ji vždy lákal, ale nebylo jí zakázáno studovat, právě naopak, studovat musela, jen se věnovala i jiným předmětům, než které byly pro ni povinné se naučit a rozšiřovala si obzory téměř ve všem, jen jí mrzelo, že nikdy moc nemohla cestovat. Sheila má kuráž a je inteligentní, snaží se ve světě plném mužům prorazit i když její šance na úspěch jsou nulové, avšak ona se nebojí, ví co si může dovolit, na své pověsti si zakládá, ale když ji někdo vytočí, dokáže ho chytře urazit, přičemž si mnohdy ani dotyčný neuvědomí, že byl uražen, protože často jeho vědomosti nedosahují tak vysoko, aby jisté narážky pochopil. Miluje jistou svobodu, která ji však nikdy jakožto lady nebyla dopřávána, ale pokaždé, když mohla, využila nepozornosti stráže, aby se mohla na chvíli vytratit a užít si tu chvilku svobody, kterou měla, dokud ji stráž nenašla a neodvedla zpět domů, kde pak dostala domácí vězení. Sheila opravdu nesnáší, když jí někdo něco zakazuje, protože přece zakázané ovoce nejlíp chutná a o to víc jí láká takový zákaz porušit. Umí se skvěle přetvařovat a hrát si na hloupou a naivní šlechtičnu, což hraje tak skvěle, že jí na to každý skočí, avšak proto musí mít své důvody, spíše se ráda ukazuje jako chytrá a vzdělaná šlechtična. Umí se ale pěkně naštvat, v té chvíli nechcete být jejím nepřítelem a uklidní se jedině až o samotě nad šálkem čaje, občas totiž potřebují být chvíli sama. 

Minulost:

Sheila se narodila uprostřed kruté zimy, tehdy se zrovna království potýkalo s nedostatkem jídla, takže se hodně šetřilo a tak díky stresu její matka začala rodit o měsíc dříve než by měla, což se lékařům nelíbilo. Sheila přišla na svět brzy ráno, nejprve ale neplakala, což vyvolalo značné starosti jak u její matky, tak porodních bab. Avšak Sheila si dala jen na čas, jakoby se už narodila s nějakými vědomostmi a nepovažovala pláč za důležitý či podstatný, spíš jen svýma očkama sledovala okolí a až po několika minutách začala opravdu plakat, ale jen chvíli. Dostala své jméno po prababičce z otcovi strany, která byla stejně jako ona narozená předčasně, ale i navzdory tomu přežila a tak se rozhodli, že by jejich dcera měla nést takové jméno. Odmalička to bylo zdravé a bystré dítě, které své vrstevníky předčilo, jelikož její první slova byly již v necelém roku a když se její vrstevníci učili chodit, ona se věnovala psaní a čtení. Její rodiče ji milovali, a i když chtěl otec syna, byl na svou dceru pyšný a chtěl jí zajistit veškeré vzdělání, jelikož dívka projevovala v brzkém věku zájem o studium a tak její otec najal nejrůznější učitele. Sheila se vždycky ráda učila, bavilo jí to a taky jí to šlo, chtěla být vždycky chytřejší, než chlapci v jejím věku a dělala proto maximum, avšak nezanedbávala ani hodiny etikety, tance, hraní na hudební nástroje či dalších věcí, které lady musela umět. Její otec byl baron a žili tak v Lybsteru, jelikož byli vzdálená rodina Burtonů, její matka byla sestřenicí matky nynějšího hraběte Lybsteru, takže měli menší dům v Lybsteru a i ona sama několikrát Adama potkala. Její matka v jejich čtrnácti letech zemřela, pozřela jedovatou houbu a díky otravě byla připoutaná na lůžko, neschopná se o sebe postarat, takže se o ni starala ona a služebné. Její stav se však nelepšil a za několik dní zemřela, což Sheila oplakala, protože si byla s matkou blízká. Více se tak osamostatnila a starala se o svého otce, který po smrti své ženy chřadl, až později onemocněl a Sheila tak dlouhé měsíce neopouštěla sídlo, aby byla u něj. Její otec měl problémy se srdcem, byl často unavený a tak u něj byla několik hodin denně, když mu večer vždycky předčítala jeho oblíbené knihy. Měla o něj strach, nechtěla o něj přijít, jenže i její otec zemřel a když se ráno probudila a šla ho navštívit, byl bledý a nadýchal, okamžitě zavolala lékaře, ale ten už jí jen oznámil, že je baron po smrti a ona zpráva se musela dostat až k samotnému hraběti Lybsteru, jelikož baron neměl žádného mužského potomka a ona v celém domě zůstala sama se služebnictvem čekající, co s ní bude.

​

Ostatní:

• Mluví plynule Moltensky, Lafsky a Trimsky, dokáže se domluvit i Portsky či Navalsky.

• Má deník do kterého si zapisuje poznámky.

• Miluje vědu, přírodu a učení.

​

​

​

Gabzz