Povaha:

Jak se dá popsat někdo, kdo je nepopsatelný? Stefan Atwood se těžko dá považovat za gentlemana, nikdy se žádné dívce nedvořil, ale to neznamená, že by nevěděl poslat nějakou kytici, co za něj obstará někdo jiný. Vždy měl bujnou fantazii a rád si vymýšlel, i proto ho matka nechávala, aby vyprávěl příběhy na dobrou noc sestrám, když měly jít spát. A protože je chtěly mnohokrát zopakovat, Stefan si je začal postupně sepisovat na papíry, aby je nezapomněl, protože každou další nocí vždy do příběhu něco přidal a něco ubral. Ve svém volném čase rád sedával pod jabloní a sepisoval své myšlenky na papír, jednou ho takhle přistihl i učitel hudby a teprve tehdy přišel na to, že to nejsou jen příběhy, co si umí vymýšlet, ale i verše. To se však nelíbilo otci, podle něj měl muž mít v ruce zbraň ne pero a tak mu i hned zakázal veškeré hodiny hudby a místo toho mu přidal hodiny šermu a lukostřelby, což Stefan přijal s velkou radostí, nikdy nebyl zastáncem hudby. Rád si ji vyslechl, ale nehodlal hrát na žádný hudební nástroj. Místo toho se naplno začal věnovat šermu a lukostřelbě, když zrovna nelítal na koni po lesích a nelovil zvěř, tak se učitl dvorní etiketě. Manipulace s lidmi mu nikdy moc nešla, hlavně proto, že se neuměl ani nikdy přetvařovat. To co si myslí, mnohdy i řekne přímo. Nevezne mu moc, aby se dokázal naštvat, když se špatně vyspí, naštve ho i špatně umytý talíř. V životě ženu neuhodil, ale stojí si za tím názorem, že žena je sice krásná a inteligentní bytost dána od Boha, ale měla by být hlavně poslušná a tolerantní, drzost u nich nemá rád. Má svého milovaného psa Arga, k tomu vlastní i smečku loveckých psů, kteří se však živí nejen zvěřinou, kterou si sami uloví. Nesnese neposlušnost. Jediným lidem, které však dokáže téměř vše prominout jsou právě jeho sestry. Umí být však i naprosto šarmantní společník.

 

Minulost:

Zrovna se odehrávalo peklo na Zemi, když se jednoho pozdního večera objevily blesky na obloze. Bouře byla tak silná, že vyvrátila v Caefallu i pár stromů díky silnému větru a právě v tomhle nečase se ze sídla ozvývaly výkřiky ženy, která právě přiváděla na svět nový život. Baronka Atwoodová tehdy ani netušila, že právě přivedla na svět budoucího hraběte onoho panství na kterém žila. Jakmile její výkřiky přestaly, ozýval se zcela jiný, odlišný od těch jejich, tentokrát však aptřily dítěti, které přišlo na svět a hned se ozývalo silnými plícemi a křikem a kterého pojmenovali Stefan. Stefanova rodina byla už po generace na vysoké pozici v Caefallu a tak nebylo divu, že i jeho samotného vyučovali k etikece, politice, ale i k boji. Mladého pána to však příliš nebavilo, už tehdy se u něj objevila nezkrotná povaha a hlavně jeho tvrdohlavost, ale i přesto stačilo, aby dostal jednu pořádně mířenou ránu rákoskou po rukou a hned byl zase na pár okamžiků jako poslušný beránek. Nejnudnější pro něj bylo učit se hrát na hudební nástroj, protože si nemohl vybrat udělal to za něj jeho papá a Stefan se naučil hrát hned na několik nástrojů, včetně klavíru a houslí, ani jednomu se však nevěnuje. V jeho deseti letech se mu narodily dvě sestry – Lydia a Victoria, dvojčata, do kterých se zamiloval téměř okamžitě, co je spatřil a  zapřísahal se, že je bude chránit i svým tělem, pokud bude nutné. Miloval jízdu na koni, nejraději čas trávil v koňském sedle a s lukem v ruce. Miloval místní lesy, protože nabízely různorodost zvěřiny, kterou mohl lovit. Pokud v něčem vynikal, tak to rozhodně byla lukostřelba z koňského hřbetu, i když ani s mečem nebyl marný, mnohem raději měl právě zbraně na dálku. Když se území zabralo Bastianem, tehdejším hrabětem, Stefan v tu dobu se nezdržoval na území, ale byl v zámoří, kam ho otec poslal, aby si nejen zdokonalil jazyk, ale i bojové umění. Tehdy ho poslal do Moltenu, kde se měl přidat k  vojákům, a kde taky poprvé v životě poznal smrt tak z blízka, ale nejen smrt, no i nové známé si zde našel. Za svůj pobyt zde se zdokonalil v moltenštině, kterou mluví zcela plynule a pochytil i základy medicíny. Denně domů psával dopisy, dokud se však z jeho domova nedostal dopis, ve kterém stálo o skonu jeho rodičů. Tehdy mu došlo, že je na čase vrátit se domů, nejen kvůli svým sestrám, které žily u strýce, ale kvůli sobě samému. Po příjezdu domů si i hned převzal své sestry k sobě, nikdy totiž neměli dobrý vztah se strýcem a Stefan nechtěl nechat ani jednu trpět déle než bylo nezbytně nutné. Pokud si však myslel, že všechny novinky mají už za sebou, pak se spletl. Chvíli po jeho návratu do rodného Caefallu, degradoval sám král Halburnu nyní už bývalého hraběte Jamese Bastiana z pozice a jako jediného syna po Joshuovi Atwoodovi předal onen titul právě Stefanovi, nejen za dobré výsledky v Moltenu, ale i z úcty ke starému příteli. Ačkoliv byl zaskočený sletem událostí, nehodlal usnout na vavřínech a kromě toho, že se ujal zodpovědně vlády nad územím, tak i vydal rozkaz k určitým změnám. Zavedl koželužny, které vyráběli kůži vhodné především jako kvalitní sedla na koňské hřbety, ale i ševcovské dílny. Vědomí, které nabyl v zahraničí mohl konečně naplno využít zde doma, ve svém nově nabytém území doufajíc, že se o celý kraj dokáže postarat i o své sestry.

​

Ostatní:

• Kromě své rodné halburštiny, mluví ještě plynule lafsky a moltensky.

• Má psa Arga, kterého si vychoval od štěněte a kterého dostal od svého otce.

• Sice miluje vodu a moře, no neumí plavat.

• Má loveckou smečku psů, které využívá nejen na lov zvěře, ale i jako trest pro neposlušnost.

​

​

​

LouveLucy