Povaha:

O Connorovi by se dalo říci, že jej vlastně téměř nikdo doopravdy nezná. Na veřejnosti se většinou příliš neprojevuje a jedná vždy chladně a s ledovým klidem. Někdo by tak mohl předpokládat, že je mu mnoho věcí lhostejných. Ve skutečnosti je pro něj však velmi obtížné ovládnout se a nedat najevo své skutečné emoce, které se sice derou na povrch, ale on je pečlivě schovává pod chladnou maskou. Pevně si totiž stojí za tím, že emoce dokážou situaci jen zkomplikovat. Jedná se o muže ambiciózního, kterému velmi záleží na pověsti, slávě i majetku jeho rodu. Connor je ten typ člověka, který bude pracovat od brzkého rána až do hluboké noci, bude-li to třeba. Ačkoli jej jeho otec vedl ke studiu, on sám nikdy nenalezl zalíbení ani v knihách ani v umění. Svůj volný čas, pokud tedy nějaký má, nejraději tráví na lovu nebo jen na projížďce se svým koněm. V lásce ale má i rytířské turnaje. I když by to nikdy nepřiznal, obdivuje svého mladšího bratra, neboť na rozdíl od něj on u sudia nikdy nevydržel trávit tolik času jako Manuel. Rád bývá středem pozornosti, ale uznání druhých si získává raději svými schopnostmi a svou silou než jen pouhými slovy. Má ve zvyku stavět se ke svým problémům čelem a to samé očekává i od ostatních. Nenávidí, když se někdo vykrucuje nebo svá pochybení svádí na druhé. Touží po majetku a po moci, ale kromě toho si také velmi přeje mít jednoho dne velkou rodinu a rozšířit tak svůj rod. Existence mužských potomků je pro něj velmi důležitá, dokonce by v žebříčku jeho priorit jistě obsadila jednu z předních příček. Na romantiku příliš nehledí a až jednou dojde k tomu vybrat si manželku, jistě bude pohlížet spíše na výhody, který daný sňatek přinese, než na vzájemné sympatie. Na druhou stranu by si do rodiny nevzal jen tak někoho, a tak by se nejprve zcela jistě ujistil, zda se opravdu jedná o dobře vychovanou a počestnou ženu. Connor je sice hluboce věřící, zato církvi nevěří ani nos mezi očima. Potkal za svůj život již mnoho církevních představitelů, jejichž způsob života rozhodně neodpovídal tomu, co hlásá Boží zákon, a proto si v tomto ohledu nedělá žádné iluze. Na druhou stranu tohle nejsou věci, které by vykládal jen tak někomu na potkaní, neboť by byl nerad jednoho dne označen za kacíře. A tak si svůj postoj k církvi nechává raději jen pro sebe. 

 

Minulost:

Connor se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí do rodu Rutherfordů. Jeho otec, který působil ve Forchesteru jako baron, byl velmi vzdělaný a sečtělý člověk, a proto i své potomky vedl již od dětství k tomu, aby se vzdělávali. Connor však v knihách zábavu nikdy nenalezl, mnohem raději se učil bojovat s mečem nebo jezdit na koni. Jeho mladší bratr byl jiný, ten se ve studiu přímo vyžíval a to byl důvod, proč se právě on stal otcovým oblíbencem. Z toho důvodu Connor na Manuela často žárlil. Zatímco otec obou bratrů přilnul spíše k Manuelovi, Connor trávil mnohem raději čas se svou matkou, neboť měl pocit, že ona je jediným člověkem v celém Halburnu, který mu rozumí. Connorova žárlivost vůči Manuelovi se projevovala především tím, že svého mladšího bratra často zlobil. V dětství mu schovával jeho oblíbené hračky i knihy a velmi často si z Manuela tropil legraci. Na jeho obhajobu však nutno říci, že to nikdy nemyslel zle a vždy se jednalo pouze o sourozenecké naschvály a žerty. V hloubi srdce totiž svého bratra měl vždy rád, přestože se v mnoha věcech neshodli. Connor měl však daleko přísnější výuku než Manuel, jelikož jeho otec předpokládal, že se po jeho smrti stane bankéřem a převezme tak na svá bedra veškerou zodpovědnost a povinnosti, které z toho vyplývají. Když Connorovi bylo patnáct let, jeho matka zemřela a přesně tento okamžik obrátil mladému šlechtici život vzhůru nohama. Na tomto světě již nebyl nikdo, kdo by mu rozuměl, alespoň tak si to v tu chvíli tehdy ještě velmi mladý šlechtic myslel. V tu dobu Connor velmi přemýšlel o své budoucnosti, nakonec se rozhodl, že by chtěl svůj život zasvětit Bohu. Po svolení otce strávil několik let v bratrském klášteře ve svém rodném Forchesteru, nakonec ale řád opustil zklamaný. Mnoho církveních představitelů se totiž dle jeho názoru nechovalo tak, jak by mělo a Connora to od zasvěcení svého života církvi velmi odradilo. Dokonce s církví již nikdy nechtěl mít nic společného. Z toho důvodu se rozhodl raději pro život světský. Strávil mnoho let ve vojenském táboře, v roce 1614 se jako voják zapojil do války s Kutasem, Cahilem a Litvou. Když se pak vrátil do rodného Forchesteru, dozvěděl se od Manuela, že jejich otec zemřel. Connorovi byl za jeho zásluhy v boji darován nejprve titul barona z Forchesteru, nedlouho po smrti místního hraběte mu byl z královy milosti přidělen titul hraběte z Forchesteru. Mimo to se taky musel ujmout vedení banky, které po svém otci převzal. Ze začátku to nebylo jednoduché, nicméně Connor měl to štěstí, že jej jeho otec na toto povolání připravoval již od dětství, kdy se spoustu věcí naučil, a proto to pro něj nebyl zase takový skok do neznáma. Díky své cílevědomosti a pracování pozdě do noci se tak nakonec postupem času vypracoval snad na ještě lepšího bankéře, než jakým byl jeho otec. Jakmile Connor získal titul forchesterského hraběte, začal nemalou část financí rodu Rutherfordů investovat do rozvoje místního kraje, aby mohlo být více využíváno potenciálu jeho domoviny. Opravil a nechal vystavět nové silnice, podílel se také na opravě a rozšíření místního přístavu.

​

Ostatní:

• Často na sebe obléká brnění a to i ve chvílích, kdy to není nutné, například když se chystá na dlouhou cestu.

• Bez meče po jeho boku byste jej nezastihli snad nikdy, má jej dokonce i poblíž své postele, když usíná. Na svou bezpečnost v tomto ohledu tedy velmi důsledně dbá.

• Ve svém sídle má rozlehlé stáje s koňmi a každý den si vybírá, který je zrovna ve formě a na kterém ten den pojede. V sídle byste rovněž našli mnoho voliér s dravými ptáky, které chová.

• Jako bankéř je neúprosný, když přijde řeč na peníze, můžete klidně zapomenout na to, že jste přáteli. V tomto ohledu Vám to žádnou výhodu nepřinese, Connor totiž nezvýhodňuje nikdy nikoho a nejspíše by stejný úrok jako někomu cizímu, připočítal i vlastnímu synovi.

​

​

​

Grace