Povaha: 

Thomas se narodil jakožto šestý potomek svého otce, Theodora Lottwaye. Už tato skutečnost z něj dělala dávno odsouzeného k obyčejnému životu šlechtice. Thomas je zřejmě ze všech svých sourozenců nejušlechtilejší, alespoň na první pohled. Je to introvertní jedinec, který má problémy s mimikou. To znamená, že pokud se usměje, nebo vyjádří nějaké emoce, můžete si zatleskat. Sám se považuje za nudného a obyčejného. Jeho postoj a postavení dává dojem dokonalé neškodnosti. Tato potemnělá povaha plná neutrálních výrazu uvnitř sebe však skrývá bestii. Thomas si je vědom své povahy, on sám jediný se zřejmě zná naprosto dokonale. Je to muž, kterému můžete nadávej několik hodin v kuse. Můžete stát u jeho obličeje tak blízko, že vaše sliny dolehnou na jeho tvář a on stále bude klidný a bezemoční. Nemá ve zvyku se hádat, o nic moc mu nejde, takže nějaké ambice jsou ty tam. Rád pozoruje lidi, zkoumá jejich povahy, stejně jako poslouchá cizí rozhovory. Pokud by se měl rod sejít v jedné místnosti, zřejmě bude on tím, kdo se bude opírat o nejzadnější sloup v mírném stínu a nebude se ani snažit vyčnívat. Pokud ví, že by nevyhrál souboj s nějakým z bratrů, nedělá mu problém se vzdát. Dokonce se dokáže předvést jako ten největší chudák pod sluncem. Neviňátko v očích rodiny a společnosti, ale jedovatá zmije uvnitř. Thomas dává sice najevo svůj nezájem, ale skutečnost, že se narodil jako šestý a měl by vzhlížet ke starším bratrům ho ničí. Proto, když má špatnou náladu, je schopen otrávit vlastní dobytek jenom proto, aby neměli co žrát. Samozřejmě se na to většinou přišlo, Thomas si totiž jedy míchá sám a pro svou smůlu se vždy zbarví po početí kůže, což dá kuchařům najevo, že je dobytek otrávený. Nijak mu to však nevadí. Sám nepobral tolik svalstva, za to svou inteligencí by mohl oponovat většině svých bratrů.
V boji se radši ujímá dýk, nebo luku a šípu, meč mu je poměrně nesympatický, pokud se tedy do nějakého boje už dostane. Dokáže ho ovládat, ale on je radši diplomatem. Tím, že tolik nemluví udělá dojem, pokud se jeho ústa rozevřou a z něj vychází různá souvětí. Většinou se snaží být inteligentní a svá slova si předem promyslí, než něco řekne. Má rád, když se může vysmát blbým kecům svých příbuzných. Záleží taky na povaze. Obecně je tichý jedinec, ale u rodinné večeře si až s oblibou povídá se svou nevlastní matkou. Naprosto v poklidu, že tím všechny rozčiluje. Ti inteligentnější však pochopí, že jeho slova mířená na ní jsou pouze ponižující, ale tak chytře zaobalené, že někdo s tak tupou povahou, jakou má jejich macecha, to nikdy nepochopí. A jemu to takto vyhovuje. Rád někoho znemožní veřejně, aniž by si to daný jedinec uvědomil.

​

Minulost: 

Sám by tuto krutou realitu dokázal nazvat pouhými slovy v podobě "obyčejnost". Je to tak, Thomas už od malička byl jiný než aktivní bratři, kteří měli ve zvyku šikanovat svou mladší sestru a plně se věnovat tréninku. Bojovali mezi sebou, aby si získali přízeň svého otce. Thomasovi to bylo vždy jedno, neměl ambice, přišlo mu spousta věcí naprosto zbytečných a proto raději studoval se svými učiteli teorii. Proto je expertem jak na dějiny a medicínu, tak na jazyky a umění. Umění lsti samozřejmě. Považuje to za tu největší zbraň v tomto světě, něco, co nikdo nepřekoná. Není to ale typ, který by se tím chtěl nějak vystavovat. Kdepak, svému otci nikdy nedal najevo, že více tíhne k tomuto směru, místo obyčejnému umění s meči a schopnostmi boje. Účastnil se jich, protože to byla jeho povinnost, jakožto muže, ale porazit ho nebylo těžké. Ze začátku určitě ne. V pozdějším věku už ho to začínalo štvát a proto na sobě zapracoval. Jeho oblibou se staly dýky, kterými míří na slabé místa na těle. Achillova pata je pro něj největší slastí, protože ví, že v moment, kdy by jí svým bratrům přeřízl, skončí zřejmě jako mrzáci. Pohled na to by mu zřejmě každým dnem dělal dobře. Taky že v jeho mysli se odehrává tolik scénářů, že kdyby je všechny uskutečnil, zřejmě by se zapsal do historie jako největší cvok. Sám si tak občas připadá, proto se naučil nasadit svou masku, aby nikdo nemohl zjistit,

 co mu právě v danou chvíli koluje myslí.

Jeho otci se toto chování však nelíbilo, proto se často uprostřed noci stávalo, že si ho vytáhl bokem, hodil mu meč do ruky a vyžadoval od něj obranu. Thomas se každé ráno probouzel s novou ránou, kterou měl obvázanou. Nikdy si však nestěžoval, ani nepípl. Nikomu se nesvěřil. Neměl ani potřebu, žil si svůj vlastní život mezi rodinnými příslušníky, kteří mu byli ukradení. Thomas si s nikým zde nevytvořil pevnější pouta. Matku téměř neznal a žádná z macech mu jí nedokázala nahradit. Bratři sváděli boje, zatímco on přihlížel na svou sestru, u které měl rád možná tak její zpěv. Nikdy se s ní blíž nepustil do řeči, i když, to ostatně s nikým. Sám byl rád, že se může oslovovat jako černá ovce rodiny. Nechtěl jim být podobný a při tom byl právě on pravým reprezentantem svého rodu. Miloval stín, ve kterém stál. Nikdy nepadla vina na jeho bedra, nikdo ho z ničeho nedokázal nařknout, protože ctil pravidla a splňoval všechny povinnosti.

Když mu bylo 17 let, potkal na královském dvoře jednu dívku. Nemohl z ní spustit oči, ale nedokázal jí oslovit. Pouze zpovzdálí přihlížel, snažil si zapamatovat její hlas, vůni, ale i chůzi a vzhled. Musel tehdy působit opravdu úchylně, když se kolem ní tak potají ochomýtal. Tehdy, po té co dojeli zpět do Colchesteru, jí nedokázal spustit z hlavy. Nevěděl jestli se jedná o něco jako je láska, ale byl to ten nejsilnější cit, který kdy pocítil. Proto si sám zjistil, o koho se tehdy na dvoře jednalo. Jak se dívka jmenuje a odkud pochází. Plánoval si toto střetnutí několik měsíců, měl nacvičenou řeč, jak jí osloví, jak se představí, kam by jí rád vzal a další potřebné záležitosti. Jakmile se odhodlal a dojel na svém koni až k jejímu panství, byl připraven. Poprvé v sobě pocítil nějaké ambice. Chtěl, aby byla jenom jeho, i přes to, že jí prozatím neměl tu čest poznat blíž než jenom z dohledu. Byl zřejmě uspěchaný, ale nebylo divu. Tyto emoce a momentální stav mu byly cizí. S dívkou to první měsíce šlo dobře, zřejmě se mu podařilo udělat dojem a on snad doufal v to, že bude moci svůj rod opustit s předstihem. Bohužel zde byl další problém v podobě jejich rodičů, kteří už jí dávno před jejich střetem měli zaslíbenou nějakému bohatšímu a váženějšímu lordu. Samozřejmě, jak jinak, než prvorozenému. Thomas ten den na dívku naléhal, abys ním utekla a opustila všechno, co jí bylo známé. Sám by toho byl schopen, ale ona odmítla. Pro její smůlu to bylo právě v jeho ložnici. Thomasovi poprvé o něco opravdu šlo a když pocítil ten hnusný pocit společenské loupeže, kdy mu to všechno s jejím svolením bude odebráno, začal panikařit. Všechny ty emoce dusil v sobě a nedokázal se s tím obyčejným způsobem srovnat. Tehdy se jeho pokojem rozezněl hlasitý křik a prosby. I přes to, že spolu byli ve vztahu, Thomas jí tu noc znásilnil poněkud krutějším způsobem. Byl už hold takový, měl oblibu ve zvláštních věcech. Bohužel své partnerce tu noc ublížil víc, než sám chtěl. Ve výbuchu zlosti jí zpřelámal několik kostí, stejně jako způsobil vnitřní krvácení hlavy. Sám se vyžíval ve studiu medicíny, proto když viděl první příznaky, zvláštním způsobem ho to vzrušovalo a proto nedokázal přestat. Byl jak v tranzu, ze kterého se sám nedokázal dostat. Trvalo to několik hodin, jeho pokoj byl nedobytnou pevností a dívka, kterou ležela pod ním byla v zakrvácené posteli už mrtvá a její tělo pomalu k nerozeznání od lidské kostry. Tu noc to nevzbudilo pouhé služebnictvo, ale i jeho sourozence, otce a macechu. Když se jim podařilo do pokoje vtrhnout, Thomas se jenom smál. Upřímně, což se nikdy před tím v jejich přítomnosti nestalo. Mrtvolné tělo nechal ležet na posteli. Jeho otec si žádal vysvětlení, ale on se k tomu nikdy nijak neměl. Pouze své rodinné příslušníky spražil ironickým úsměvkem. Sám neví, jestli to na nich zanechalo nějaké stopy, jestli na něj svůj názor změnili, nebo co i o něm po této události myslí. Jemu to je však jedno, až na tuto situaci byl vždy ten nevýrazný. Má rád, když se nepletou do jeho záležitostí a snaží se to tak i udržet. Proto veškeré otázky, které padaly na toto téma pouhým pohledem mimo ignoroval. Dívku samozřejmě jejímu rodu nepředal, její bezvládné a znetvořené tělo pohodil doprostřed moře. Pro jeho smůlu však tušil, že toto nebude poprvé a naposled, co nasedal do člunu za tímto účelem. Zatím se k tomu neměl, ale vždy toužil něco takového prožít znovu. Ty emoce, které mu přišly vždy vypnuté, se aktivují a on to vyžadoval.

​

OSTATNÍ: ​

• Co se týká učení, je o několik látek napřed před svými staršími sourozenci

• Má oblibu v medicíně, které se o svém volném čase věnuje, zkoumá rostliny a jejich využití, rád si z nich dělá i čaje, nebo vytváří jedy, které mají jedinou nevýhodu, že vždy zbarví kůži. Využívá je na dobytek, aby zjistil, jak působí a fungují. Vše si zapisuje do svého černého koženého bločku.

• Má rád přírodu, takže občas vezme koně a jezdí se jen tak projet do lesů. Má dobře zmapovaný terén, takže se nemůže stát, že by se někdy někde ztratil.

• Občasně studuje i křesťanství a jejich členy. Ne že by se rád k této církvi přidal, ale příjde mu to fascinující, že mají svého boha, kterého uctívají. Láká ho to, ale stále si drží odstup.

• Je to psychopat.

 

 

Gabrielle