Povaha:

Isabella byla už od malička rozmazlované dítě, otcův malý poklad a přeopečovávaný drahokam, což se zákonitě muselo podepsat na její povaze. Umí být panovačná a dozajista je marnivá, protože touží po každé hezčí cetce, co by jí ladila svým stylem nebo barvou k šatům. Její šatník je úžasnou přehlídkou poslední módy a nutno říci, že Isabella opravdu ví, jak se oblékat s vkusem a s ohledem na událost, kterou plánuje navštívit. Ona Isabella vůbec ráda každý svůj krok plánuje, protože ač se může na své okolí usmívat anebo se tvářit zcela nezaujatě, v nitru velmi rychle panikaří, je lekavá a snadno se vyděsí, obzvláště co se psů týče. Jinak je vlastně zcela nezajímavá, protože neholduje žádným nezvyklým koníčkům, které by ji nějak odlišovaly od zbylých šlechtičen. Její zájmy jsou veskrze ženské a odpovídající jejímu postavení, nemá sklony k rebelii nebo husarským kouskům, kterými by mohla pošpinit rodinnou čest. Naopak, ona si na veškeré cti velmi zakládá, je velmi pobožná a chápe svou úlohu ve světě mužů, avšak nedá se říct, že by byla takovou tou poslušnou ženuškou, která svému muži vše odkýve, pokud se jí bude zdát, že je příliš slabý na to, aby zvládl svůj život i okolí krotit pevnou rukou. Rozhodně obdivuje schopné muže a ty, kteří něco ve svém životě dokázali, ať už to získali jakoukoliv cestou, protože sama se neštítí hesla, že účel světí prostředky. Tedy takové, které jsou v souladu s vírou a jejím učením, nebo se jí alespoň dají omluvit jako boží záměr. Je velmi zdatná v cizích jazycích, jejichž učení je jejím největším koníčkem, věnuje se hře na piano a harfu, ale zpěvu se vyhýbá, protože v něm zrovna nevyniká. Je dobrou tanečnicí, ale byla by pravděpodobně příšernou kuchařkou, protože špatně vnímá chutě. Jejím největším strachem je strach ze psů, těch krvelačných bestií, ať už se tváří jako ten největší trhač nebo roztomilý bišonek nastavující bříško k podrbání.

 

Minulost:

Jako poslední dítě, a ještě ke všemu nečekané, se Isabella stala otcovým pokladem. Přeci jen už oba rodiče byli postaršího věku, když se narodila, a tak k ní přistupovali zcela jinak, než by to dělali ve svých nejlepších letech. A tak malá Isabella měla prakticky všechno, na co si vzpomněla a stačilo jí jen na to ukázat. Udělat na otce smutné oči a tím spíš, když matka o pár let později při posledním těhotenství zemřela i s nenarozeným synem. Pro otce tak byla jedinou útěchou nejmladší dcera a rozhodně neměl energii na to, aby jí odporoval, ač trval na jejím důsledném vzdělání, protože ho nic netěšilo víc než představa, že svou dceru jednoho dne dobře provdá. I jeho výchova a očekávání tak měla vliv na to, že se Isabelle nosík začal stáčet tak trochu nahoru, ale v naprostém zpychnutí ji zase bránila vrozená nízká sebedůvěra. Během let se jí tak dostalo možnosti poznat učitele z celého světa, protože bohatý otec na své milované dcerce nikdy nešetřil a chtěl jí poskytnout jen to nejlepší, ačkoliv šlo vždy výhradně jen o učení dovedností, které byly vlastní urozeným dámám. A Isabella vlastně ani po jiných netoužila, protože otec jí jasně vykreslil budoucnost po boku vlivného muže, takže co jiného by také potřebovala. A tak, zatímco se učila hudbě, tanci, jazykům, vyšívání a kutálení míče po trávníku za chichotání a potlesku ostatních urozených slečen, její otec to pomaličku ale jistě přestával mít díky svému věku v hlavě v pořádku. Objevila se paranoia, nutkavý pocit, že jeho rodině chce někdo ublížit, že mu chtějí unést dceru a vydírat ho, takže jednoho dne došel k názoru, že bude nejlepší Isabellu zavřít do kláštera, aby byla chráněná před trimskými zrádci. Isabella samozřejmě o ničem takovém nechtěla ani slyšet, chtěla si užívat radovánek, plesů a zahradních slavností, takže se uchýlila ke zbrani, která se jí během let stala věrným společníkem – k pláči. Prakticky otce uplakala a uprosila, aby to nedělal, aby jí do kláštera neposílal, a tak přišel s mnohem lepším nápadem, ačkoliv jím Isabellu zrovna nepotěšil, neboť se rozhodl, že ji pošle k rodině, do které se kdysi přivdala jeho sestra – k Lottwayům. Kontaktoval hraběte z Colchesteru a slíbil mu nemalou měsíční rentu, když se o jeho dceru postará, jak nejlépe bude moct. A protože to nebyla zrovna malá suma, Isabella se brzy ocitla na cestě do Halburnu v doprovodu své nové služebné, která z Halburnu pocházela a měla za úkol Isabellu po cestě naučit naprosto všechno, co by se jí mohlo v cizí zemi hodit.

​

Ostatní:

• Velmi se bojí psů, vlastně z nich má panickou hrůzu

• Umí trimsky, moltensky a halburnsky, učí se vorausky a lafsky

​

​

​

Ashkaari