Povaha:

Juliette patří k velmi milým a vzdělaným dívkám. Většinu času ji spatříte s úsměvem na tváři a dobrou náladou. Mívá tendence hledat spíš to dobré a to špatné opomíjet. Nějaké intriky jí jsou cizí za což můžou především její rodiče, kteří se ji odjakživa snažili jako svou jedinou dceru chránit. Nepřispěli k tomu ani její dva starší bratři, kteří k ní odjakživa chovali silný ochranný instinkt. Toto mírné děvče se málokdy nechá rozhodit, a pokud je v složité situaci, vždy si předem promyslí, co řekne. Dlouhé hodiny etikety a společenského chování jsou jí vštípené hluboko pod kůži, takže ve společnosti nějaké ztrapnění nehrozí. Přesto radši vyhledává méně početné skupinky lidí, či dokonce jednotlivce. Nemá ráda hluk, davy lidí a když je všem neustále na očích. Je-li však ve známém prostředí, kde se cítí dobře, jde o veselé děvče ze kterého se jen hrne salva slov. Jistá dávka bezstarostnosti jí také není cizí, jelikož doposud nebyla poznamenána nějakou hroznou tragédií.

Co však dokáže narušit její přátelské chování je to, když se někdo rozhodne napadnout její blízké. Nemá ráda, když je někdo zneužíván. Ve své naivitě se snaží chránit slabší a ty, kteří čelí nějakým strastím. Což nejednou vyústilo v problémy pro ni samotné. Nezapomíná však na svou výchovu, na to, že rodina stojí na prvním místě a je to nejsvětější, co může člověk mít.

 

Minulost:

Juliette se narodila v sousedním království Lafka, jako třetí a poslední dítě. Její rodina dělala odjakživa čest svému rodu a chopila se jakékoliv příležitosti. Především se angažovala ve výrobě šperků, která jim zajistila stálý přísun financů, tudíž Jul nijak nestrádala. I když dětství strávila u rodičů, jakmile začala dospívat, poslali ji do hlavního města Kamnik za nejlepším vzděláním, jaké jí mohli dopřát. Polovinu svého života tak strávila nad knihami, učila se společenskému chování, jazykům i hudbě. I když se jí po rodině stýskalo, protože je vídala opravdu málokdy, tak jí to nevadilo. Učení i knihy jako takové jí nikdy nevadili a popravdě si časy, které strávila sama v knihovně jenom za světla svíčky, užívala. Všechno má však svůj konec a to i její studia, z kterých se vrátila, jak říkává její matka, jako pravá dáma. Nebylo jí však přáno strávit s rodinou delší dobu, ani si užívat pozornosti nápadníků. Otec se rozhodl, že je načase utužit, lépe řečeno vůbec obnovit nějaké pravidelné styky s jejich vzdálenými příbuznými v království Halburn. S rodem Burtonů se kterými je pojí staré pokrevní pouto a přátelské vztahy, které daly vzniknout pár obchodním příležitostem pro obě strany. Juliette měla ten příběh ráda od malinka. O tom, jak se dva, už na první pohled, podobné rody, sešly při jakýchsi oslavách, navázaly vzájemné vztahy a daly tak vzniknout několika sňatkům, údajně z lásky, které utužily jejich přátelství natolik, že se následujících pár desetiletí pravidelně navštěvovali a podporovali se. Otce tedy napadlo, že svou jedinou dceru pošle na dobu neurčitou za jejich dlouholetými přáteli, které viděla jen jednou v životě, když je před mnoha lety navštívili a matně si vybavuje pouze Adama, jako výraz přátelství a důvěry. I přesto, že původ těchto vztahů její romantické duši libí, to že má všechno nechat za sebou už tolik ne. Vidina případného výhodného sňatku však byla silnější, než protesty jeho dcery a Jul měla, snad poprvé ve svém životě, chuť se vůli své rodiny vzepřít. Avšak vštípené „rodina nade vše“ nakonec zvítězilo a tak poslušně zamířila do Lybsteru.

​

Ostatní:

• Kromě svého rodného jazyka a halburnštiny se ještě plynně domluví moltenštinou a obstojně zvládá i portoštinu.

• Miluje hudbu, umí hrát a klavír i zpívat.

​

​

​

Gabrielle