Povaha:

Na první pohled sympatický, na ten druhý gentleman, při bližším poznání trochu trouba, co má talent připlést se k cizím průšvihům, aniž by o to stál. Sám nemá buňky na intrikaření a pro dráhu politika se také nehodí – ostatně rodina z něj původně chtěla mít duchovního, což se kvůli jeho zálibě v prohánění dívčích sukní nakonec nezdařilo. Mnozí o něm tudíž tvrdí, že je spíš na obtíž než k užitku, a tak se sám snaží svému okolí všemožně zavděčit, až opravdu působí jako naivní trouba bez vlastního názoru.  Sám ale samozřejmě názory má a když má pocit, že by si jeho názor zasloužil více pozornosti či snad uznání a neděje se tak, bývá trochu vznětlivější. Možná i trochu více, ale to už záleží na tom, jak dlouho v sobě svůj hněv dusí. Když ale odhlédneme od toho, že si o něm lidé vytvořili názor, že je naprostá nula, co se k ničemu nehodí, můžeme ocenit jeho smysl pro humor. Nevadí mu, když si z něj lidé, v rámci mezí samozřejmě, dělají legraci a sám si ji ze sebe také rád dělá, když tím pobaví okolí. Velmi si cení čestnosti a sám se snaží být čestným mužem, ač se mu to daří jen s kolísavými výsledky. Ono je totiž těžké být čestným ve světě, kde je k přežití potřeba úplně jiných vlastností. Není zvyklý nést na svých bedrech jakoukoliv zodpovědnost, protože si stejně jako ostatní myslí, že je jen další do počtu, naprosto bezvýznamný pro chod světa, a vlastně by byl docela rád, kdyby to tak i zůstalo. Kdo nic nedělá, nemůže ani nic pokazit.

 

Minulost:

Osud nebyl k Adrianovi už od plenek zrovna milosrdný, matka mu zemřela na zápal plic, když mu byl sotva rok, a otec ji zanedlouho poté následoval. Někdo tvrdí, že mu puklo srdce žalem nad ztrátou milované ženy, někdo podporuje zvěsti o tom, že si po její smrti až příliš užíval v nevěstincích, až se mu to stalo osudným. Adrian netuší, kde vězí pravda, pro něj to v tu chvíli znamenalo jen jediné – jeho strýc, tehdejší hrabě, se stal jeho opatrovníkem a měl se postarat o chlapcovo blaho na svém sídle. Adrian se zde neměl špatně, vyrůstal po boku svých příbuzných jako jejich sourozenec, ovšem i tomu nakonec učinil hrabě přítrž ve chvíli, kdy se dohodl s moltenskou částí rodiny, že Adriana pošle na výchovu do Moltenu, aby se mu tam dostalo náležitého vzdělání a následně i vykročení na cestu veskrze duchovní. Chlapci bylo tou dobu nějakých šest let, když jej společně s osobním sluhou naložili do kočáru a poslali na dalekou cestu s myšlenkou, že už jej pravděpodobně nikdy neuvidí. Měl se stát knězem a posléze čelit zářné kariéře váženého církevního hodnostáře v Trimu, alespoň takový byl plán. Adrian však nebyl na takový život uzpůsobený, jak se později ukázalo. Svému studiu se sice věnoval svědomitě, ale co se celibátu v rámci semináře týkalo, tam už jeho odhodlání silně pokulhávalo. Zprvu mu to bylo trpěno, ale jakmile začalo podobných pletek s děvčaty přibývat, vyšoupli ho kněží hezky ze vrat božích síní a poslali ho zpět k moltenským příbuzným. V Moltenu pobyl ještě několik let, než se rozhodl vrátit do rodného Halburnu a vést tichý život postradatelného příbuzného.

​

Ostatní:

• Není zrovna fanouškem lovu, i když velmi rád střílí z luku či kuše. Při pohledu na krev je mu totiž poněkud mdlo.

• Mimo halburštiny mluví plynně moltensky a obstojně trimsky.

• Rád píše básně, ale jsou naprosto příšerné.

• Na pravém zápěstí má kůži znetvořenou popáleninami. Jako pilný student usnul mezi zápisky při svitu svíce a vzbudila ho až prudká bolest.

​

​

ashkaari