Povaha:

„Není růže bez trní.“ – i tak by se dala popsat nejmladší dcera Osborne. Už jako malé děvčátko oplývala jistou zvídavostí a bystrostí. Téměř ovšem musela mít přehled a nebylo dne, kdy by si nepřečetla nějakou knihu, hned co se naučila číst. Milovala četbu a mnohem více, než učení pod dozorem zkušených učitelů, studovala samouku. Moc ráda se schovávala za dlouhé závěsy, sednula si do okna a četla si, schovaná ode všech, alespoň dokud ji nenašla jedna z chův, protože se jí rodiče zase tolik nevěnovali, jako právě chůvy nebo její starší sourozenci. Jenže i od nich měla větší věkový skok, tak to též nebylo právě zalité sluncem, ale i přesto si velice oblíbila své dva nejstarší bratry – Bastiana a Williama. Jako každé děvčátko se moc ráda oblíkala do nádherných šatů, pokud se jí dařilo roztočit se natolik, aby se jí točila sukně, byly to ty správné šaty, pokud ne, měnila je. Moc ráda se točila, i tancovala, šlo jí to téměř okamžitě, hlavně pro to, že měla velice dorý hudební sluch a tanec k hudbě odjakživa patřil. Větší problém nastal, když si měla malá lady vybrat na co se chce naučit hrát, nemohla se rozhodnout, proto si zvolila hned dva hudební nástroje. I přesto, že jí matka tvrdila, že jí stačí jeden, ona si tvrdohlavě stála za svým s tím, že se bude klidně dnem i nocí učit, aby je zvládala oba dva stejně dobře a svému slovu dostála. Perfektně ovládá hru nejen na klavír, ale i mandolínu. Vždy byla usměvavé děvčátko, ale když jí její dva bratři odjeli, bylo to pro ni utrpení, o to víc trpěla, když ji poslali do kláštera, kde směla být jen se svou sestrou, kterou téměř neznala. I přesto všechno se snaží i nadále shlížet na svět s úsměvem a optimismem. Její nedostatky jsou především ty, že se neumí přetvařovat, pokud jí někdo nebo něco nesedne, dá to i hned najevo. Nemá ráda moc lidí, mnohem lépe se cítí v úzkém kruhu lidí, nejlépe mezi těmi, co moc dobře zná.

​

Minulost:

Beatrice se do už tak početné rodiny Osborne narodila jako poslední člen, tudíž i nejmladší a nejvíce opečovávané dítě. Ačkoliv se zpočátku mohlo zdát, že ji rodiče rozmazlují, opak byl pravdou. Její nejstarší bratr, s kterým trávila nejvíce času jako dítě ji miloval, ale učil ji jak nebýt slabá ve světě plném krutostí. Svou nejstarší sestru poznala až o mnoho let později, za to do svých čtyř let se nevzdálila od svého bratra Williama. Služebné si ji moc rády dobíraly, že byla jako jeho stín, kam šel on, tam musela i Bea, a protože jí byly pouhé čtyři roky, tak si to tolik nepamatovala, protože o rok později je opustil kvůli své svatbě v Moltenu. Od té doby ho neviděla, ani svého dalšího bratra Edmonda s kterým si taky nikdy neuměla vytvořit žádný pevnější vztah, protože se též nezdržoval v rodinném kruhu doma v Caisteru. Bea byla odjakživa tiché dítě, hlavně velmi poslušné a učenlivé, proto když se její nejstarší bratr oženil, rodiče jí tehdy obeznámili, že se uchýlí ke své sestře Mary-Anne do kláštera, kde se bude učit být řádová sestra. Neprotestovala, jen sklonila hlavu s tichým souhlasem a ještě toho dne udělala přesně to, co po ní chtěli. Tehdy ještě netušila, že to bylo naposledy, co se objala se svým bratrem. V klášteře ji přivítala její sestra, tehdy už abatyše v caisterském kláštere. Ačkoliv tam byla poslána jako malé děvčátko, necítila se poblíž své sestry, tak osamocená. Bez protestu se oblíkala do stejnokroje, co nosily všechny v klášteře, každý den se modlila se sestrami, učila se jak být spořádaná mladá dáma a milovat Boha, i když nikdy ho nepustila do srdce úplně, ne tak jak by si Mary-Anne přála. Bea nikdy nezmeškala žádnou modlitbu nebo se nevyhnula své povinnosti, ale taky velmi často chodila za hradby kláštera, lehla si do trávy, rozpustila vlasy a četla si knihy, které si dovezla z domova a sama se učila o Halburnu i místních rodech. Věděla, že jí to k ničemu nebude, protože podle přání svých rodičů i svého bratra by odtud neměla už nikdy odejít, ale i přesto si den, co den četla knihy a studovala pilně a hlavně tajně, protože věděla, že by jí všechny knihy, co neobsahovaly modlitby byly zabaveny. Jednou byla myšlenkami zcela jinde, než u modlitby a spletla slova, tehdy jí sama Mary-Anne potrestala tím, že nedostala dva dny jídlo a musela tři hodiny klečet na dřevěném hranolu a opakovat stále dokola modlitbu, kterou předtím spletla. Tehdy měla k slzám příliš krátkou cestu, ale naposlední chvíli si vzpomněla na slova svého bratra, aby byla silná, protože je Osborne. Beatrice zaťala své ruce v pěst, a zahnala tak své slzy, které byly téměř už vidět.  O 9 let později, co poprvé vstoupila do kláštera se dovídá o tom, že její bratr skonal a na jeho místo „usedl“ jeho mladší bratr William, který pro ni nechal poslat, aby se vrátila zase domů, kam skutečně patřila.

​

Ostatní:

• Nesnáší snad jako jediná z rodiny sladké.

• Miluje zvířata, neumí sice jezdit na koni, ale myslí si, že jsou to naprosto dokonalá zvířata poslána přímo od Boha.

• Mimo rodného jazyka ovládá i lafštinu, a v klášteře se učila moltenštinu, ale nikdy neměla možnost ji použít, vše co umí je jen z knih.

• Ačkoliv byla devět let v klášteře, nikdy se nesmířila s tím, že by se stala sestrou, i když se vždy před jídlem pomodlí a na krku nosí malý křížek.

• Má ráda různorodé šaty, ale nepohrdne ani prostějšími.

• Miluje hudbu, moc ráda zpívá, hraje na klavír i mandolínu.

​

​

​

LouveLucy