Povaha:

Mariella za své vychování, vystupování a veškeré vzdělání může vděčit právě své tetě, se kterou žila u trimského dvora, a kde nepřipadalo v úvahu, aby se v průběhu dospívání poddávala typickému dětskému hraní, či aby se věnovala něčemu jinému než právě studiu. Od malička neznala nic jiného než přísná pravidla, která dodržovala a která za žádnou cenu nesměla porušit, neboť už tehdy věděla, že její teta nemá daleko k tomu jí potrestat. Mariella sice tedy byla ochuzena o normální dětství, naopak ale byla od útlého věku vychovávána jako správná urozená dáma. Rozhodně jí nechybí skvělé vystupování, rovné držení těla či perfektní znalost etikety, ba dokonce ví, ve které chvíli je správné mlčet, a kdy naopak smí cokoliv říct. Vyrůstání u dvora mělo své pro i proti, Mariella se ale vždy soustředila na to pozitivní, co jí dvůr dal, a i když není zběhlá v intrikaření (které ani nemá zapotřebí, a veškerá politika jde kolem ní) pak se rozhodně nikdy neobává toho, že by něco řekla špatně, nebo že by její vystupování bylo nepřijatelné či zcela nevhodné. A právě s takovou myšlenkou se vydala do Halburnu, a pokud přece jen na ni někdo shledá vinu, může se snadno vymluvit na jiné zvyky u dvora v Tivoli.

Kromě toho, že vyrostla svázaná přísnými pravidly, rozhodně nebyla ochuzena o typické dívčí věci, a i ona si potrpí na krásných látkách a ještě krásnějších šatech, ke kterým si může vzít nádherné šperky. Zároveň má ale ráda jednoduchost, nikdy nepodlehla tomu vypadat jako naparáděný papoušek, často tedy volí na pohled příjemné látky, a libuje si v diamantech. Mariella sice dokáže zkombinovat své ošacení i s náušnicemi či náhrdelníky vykládanými rubíny, safíry nebo smaragdy, ale rozhodně dá přednost diamantům, sic nejsou zrovna levnou záležitostí. Čisté zlato nenosí, přijde jí, že zlaté či pozlacené šperky má každý šlechtic. I přes svou oblibu v diamantech není rozmazlená, a pokud je nedostane k narozeninám, a na místo toho dostane další pár zlatých náušnic, bude za to vděčná; dary má ráda, obzvláště pak ty nečekané, a takovým překvapením se nebrání - právě ty jí často dokáží vytvořit ten nejradostnější úsměv na tváři.

Mariella má nejraději oranžovou barvu: ne sytou, spíše jako západ slunce, který taktéž ráda sleduje, a pokud se jí poštěstí, pak se i ráda dívá na to, jak slunce vychází. Miluje všechny druhy koláčků, doslova se po nich může utlouct. Teta jí sladké zakazovala, jako malá ojediněle dostala malý kousek dortíku za odměnu, Mariella tedy potají chodila do kuchyně, neboť zakázané jí chutnalo více. Bojí se vody, na to ale přišla až při své cestě do Halburnu, většinu svého času na lodi tedy strávila obalená strachem, že se loď potopí a ona utopí. V posledním roce se potýká s alergií na zvířecí chlupy; stačí, aby kolem ní prošlo zvíře, a okamžitě začne kýchat, i proto má poměrně velkou "sbírku" kapesníčků, a minimálně dva nosí neustále při sobě. Taktéž musí mít pouze deky z čistých látek, nejlépe hedvábí, ale materiál jako takový jí příliš nezajímá, hlavní pro ni je, že její nová deka nepřišla do kontaktu s jakýmkoliv zvířetem.

 

Minulost:

Narodila se jako vnučka mocného trimského vévody, ale že by jí to usnadnilo život? Kdepak. Ani svého otce nemohla považovat za budoucího vévodu a druhého nejvlivnějšího muže hned po králi, to postavení mu odepírali jeho starší bratři a Mariellini strýcové. Ačkoliv byla zplozena z čisté lásky dvou lidí, ona sama jí příliš ve svém dospívání nezažila. Matku si nepamatuje, její podobiznu viděla pouze jednou v životě, a to ještě poté, kdy naléhala na svou tetu a ptala se na matku. Co se s ní stalo? To Mariella do dnes neví, slyšela několik různých verzí; jeden říkal, že se zbláznila a utekla, další zase že byla zavražděna, a dospívající lady měla na štěstí dostatek rozumu, aby ani jedné verzi nevěřila. Zda už některá z nich byla pravdivá, to se nikdy nedozví, neboť se na matku nikdy více neptala, dokonce ani netoužila po tom vidět její obraz, který byl její tetou schován, a co se týkalo jejího otce... nuže, viděla ho jen málokdy, často ho nespatřila několik měsíců, neboť žila s tetou u královského dvora, ale pevná mužská ruka jí rozhodně nechyběla. Teta z ní od chvíle, kdy se Mariella naučila chodit, snažila vychovat pravou dámu. Dlouhé dny společně trávily hodinami etikety, správného stolování, chůze, mluvy, a leč by se to někomu mohlo zdát moc na tak malé dítě, Marielle to přišlo normální, a stala se z toho její denní rutina. Veškeré učení a později i učivo samotné brala velmi vážně, teta jí sice dávala najevo svou lásku, ale také neměla daleko k tomu jí trestat, pokud udělala chybu, nebo si něco nepamatovala. Právě díky naléhání své tety, tvrdé práce a vlastnímu odhodlání tetu potěšit, uměla již v osmi letech plynuje dvěma dalšími jazyky; moltenštinou a halburnštinou. Právě cizokrajné jazyky se chtěla učit více, než umění či zdokonalování se ve vyšívání nebo hře na různé hudební nástroje.

Nikdy tomu nepřišla na chuť, ale kvůli tomu, že s tetou žila u dvora, musela vynikat prakticky ve všem, a Mariella měla často pocit, že její teta má potřebu všem u dvora ukázat, jak šikovnou a inteligentní neteř to má. Nebo si snad na Marielle potřebovala kompenzovat své nedostatky? I to ji v průběhu let napadlo. Lady Winsmoore ale nestrávila celý svůj dosavadní život s nosem zabořeným mezi knihami, bolavými prsty od hraní na klavír, či ve společnosti těch nejlepších učitelů. Žila přece u dvora v Tivoli! A když už nestudovala a nerozšiřovala své obzory, užívala si všelijakých veselek, které dvůr nabízel. Mariella se sice u dvora vídala se svými dvěma mladšími bratry, ale těm nevěnovala téměř žádnou pozornost, a jejich společnost raději vyměnila za pár chvilek s dvorními dámami samotné královny, které byly také dobrými přítelkyněmi její tety. Mariella brzy dospěla do věku, kdy k ní zavítal nejeden pár mužských očí, a nebýt její tety, pak by byla natolik naivní a hloupoučká, že by pravděpodobně podlehla prvnímu, který by se do rodu Winsmoore chtěl vetřít. Byla to právě její teta, která od ní odháněla veškeré mužské zastupitele trimské i zahraniční šlechty, na různých oslavách a plesech jí často stála za sukní jako její osobní gardista a strážný pes. I přes to všechno ale své neteři nezakazovala kontakt s ostatními hosty u dvora. Na slavnostech směla tančit s kýmkoliv, kdo ji o to požádal, hovořit s každým, kdo si chtěl ukradnout pár minut její pozornosti, ale jakmile docílila k názoru, že se jí snaží nějaký muž dvořit, už Mariellu táhla stranou, většinou do společnosti ostatních žen.

Pravý význam moci, kterou její rod v Trimu má, zjistila až ve svých šestnácti letech. Tehdy měla mužské pozornosti nejvíce, až jí teta musela vysvětlit, jak to ve společnosti chodí, a na jakém postavení se její rodina nachází. A Mariella? Do té doby si jistou pozornost užívala, přidávala jí na sebevědomí, ale po onom rozhovoru s vlastní tetou se jí to začalo příčit, a naopak byla více než polovinou trimské šlechty znechucená. Přišlo jí ubohé, že byli muži schopní se před ní plazit, jenom aby se pokusili oženit s jednou z Winsmoorových děvčat a být tak blíže samotnému vévodovi.

Mariella sice věděla, že její otec odcestoval do Halburnu za vzdálenou rodinou, informace o něm měla, stejně tak od něj pravidelně dostávala drahé dary, no nikdy by si nemyslela, že za ni jednou přijde její teta, že se vydá za otcem právě do Halburnu. Nereagovala na to zrovna přívětivě, u dvora se jí líbilo, a i když k otci necítila žádnou zášť, pak se z jeho strany cítila drobet odstrčená, neboť se jí nikdy příliš nevěnoval, a najednou za ním měla jet? Mariella nemohla odmítnout, dokonce se ani neopovážila své tetě odporovat, a tak si jednoho dne zabalila všechny své věci, a vydala se do Halburnu po dlouhé době střetnout svého otce.

​

Ostatní:

• Mluví plynně moltensky, halburnsky a lafsky. V posledních letech projevila zájem i o nirvalštinu, ale stěží by se dokázala dorozumět; bylo těžké sehnat učitele, a ještě těžší onen jazyk pochopit a porozumět mu vzhledem k velkým odlišnostem.

• Skvěle hraje na klavír, housle, harfu a lyru, sama od sebe na ně ale nehraje, nebaví jí to.

• Obstojně maluje, ale spíše jen pro vlastní potěšení, a to ještě do deníčku, nikdy ne na plátno a s barvami.​

• Neumí zpívat, pouze si čas od času pro sebe brouká. Naopak je skvělá tanečnice.

• V posledním roce se potýká s alergií na zvířecí chlupy; přišla na to ve chvíli, kdy si trimská královna pořídila smečku malých uštěkaných psíků.

​

​

​

Val