Povaha:

Od malička byl tvrdohlavý, což mu zůstalo dodnes. Rád je pánem svého osudu a velmi nerad se podřizuje, ačkoli tak činí, je-li to třeba nebo pokud dotyčného z hloubi duše uznává. Je chytrý a ví přesně, kdy má co, a komu říct. Ke své sestře má láskyplný, ochranitelský vztah, stejně tak jako k Meře, jeho neteři, o kterou se stará. Střeží ji jako oko v hlavě a nebude pro něj snadné se jí jednou vzdát, až se vzdá.

Ačkoli by pro obě ženy v jeho rodině bylo výhodné vdát se co nejdříve, snaží se uspořádávat jejich životy tak, aby to nebylo nutné. Proto do budoucnosti bez nich nahlíží jen s neochotou, což dobře maskuje za svůj široký úsměv a občasný sarkasmus.

Příliš nedává najevo své temnější pocity jako je smutek, ten umí maskovat skvěle. Pokud jde ale o nenávist a agresi, je výbušný. S těmito vlastnostmi mu hodně pomáhá lov a dříve i válka, vybil se a jeho emoce se mu lépe držely tam, kam patřily, totiž do jeho soukromí.

Je velmi odvážný a snaží se být spravedlivý. Co se týče ambicí coby hraběte, tak ty jsou nulové. Jeho domovem bylo bojiště a les, jenže osud nebo spíše jeho bratr se rozhodli, že to takhle nebude. Etiketa ho svazuje a diplomacie nudí. Přesto se ale snaží spravovat své hrabství nejlépe jak umí, nejen kvůli jeho rodině, ale i předkům a odkazu, ačkoli sám není příliš rodinný typ.

Občas umí být tvrdý, ale celkově je atmosféra kolem něj spíše uvolněná. Čas od času mu ale po duši přeběhne stín, který přijímá s ledovým chladem a občasně ho zapíjí alkoholem, ale ve stále přípustné míře. Na to se mu až příliš zhnusilo opilství jeho bratra, než aby se jal pokračovat v jeho stopách.

Většinou lidí opovrhuje a je tak trochu složité vybudovat si u něj dostatek respektu na to, abyste ho ohromili. Pokud se vám to ale povede, máte jeho pozornost a rád vám věnuje nějaký svůj čas nebo snad i hodinu boje, který ho tak uklidňuje.

 

Minulost:

Narodil se v létě jako druhorozený syn hraběnce Sybbyl d’Auvergne. Byla to hrdá a přísná žena, která své děti vychovávala s láskou. Kromě dvou synů o pár let později porodila i svou vysněnou dceru, Raeghu.

Dain byl již od mala trochu nespoutanější než jeho sourozenci, zapříčinilo to i to, že jako dědic titulu a panství byl předurčen jeho bratr, a tak se Dainova budoucnost ubírala zcela jiným směrem. Měl rád boj a lov. Mimo jiné jako každý dobrý d’Auvergne pečlivě studoval a velká knihovna sídla se brzy stala jeho druhým domovem. Čím byl ale starší, tím více se jeho cesty od studií vzdalovaly. Volala ho divokost lesů a hor, stejně jako vřava boje.

Ve dvaceti letech se rozhodl sídlo opustit a odejít do války. Dva roky bojoval po boku řadových vojáků, mezi kterými rychle vynikl. Jeho síly a dobré strategie si všiml i tehdejší generál a udělal z něj velitele. Z války nakonec odešel až po porážce Portu a Litvy v roce 1607.

Po šesti dlouhých letech se konečně vrátil domů. Nečekaly ho ale žádné radostné zprávy, spíš jen žal. Přivítala ho totiž pouze jeho sestra s jeho neteří, dcerou jeho bratra Briana, Merou. Jeho matka krátce potom co odešel, onemocněla a zemřela. Matka holčičky, jeho neteře, zemřela při porodu a jeho bratr pár let na to odešel na moře, kde se přidal k pirátům.

V Dainově srdci se vzedmula zlost, Brianovo jméno bylo zapuzeno a hrabětem z Dunwiche se stal Dain. Meru pak vychovával jako jeho vlastní dceru.

​

​

Hawk